Dům ďábla

Baby $itter Needed - mzda 666 dolarů týdně a jako bonus rituální vykuchání během zatmění Měsíce! Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou na plné koule zpět! První čtvrthodinku jsou dokonce tak plné, že zabraňují pohybu, pak dlouhou dobu s mírným svrběním bloudí po tajemném domě a to vše jen proto, aby na posledních deset minut rozpoutaly šílený čardáš satanismu, krve a podprahových záběrů.. Levné, ale nikoliv laciné, dbající důsledně na dramatický hudební podkres, retro filmařskou techniku i drobné detaily (telefon se nezvedne po prvním zazvonění, hledání vypínače). Ti West si už jen za odvahu vzdát hold slasherům a haunted house hororům minulého století zaslouží pochvalu - v současné zrychlené době je jeho snímek v rámci žánru zjevením. Jako by nyní automobilka Dodge vyrobila z fungl nových dílů kopii starého známého Challengeru 1970.. Apropo, Tom Noonan je skoro tak děsivý, jako pohled na výpočet internetové kalkulačky odchodu do penze.. (18.07.2012)

Zdá se, že hlavní důvod vzniku tohoto filmu je něčí nostalgie po časech, z jejichž estetiky se mi zvedá kufr. Nemohu se tedy s jeho zálibou tak nějak ztotožnit. Úžasně "umělecké" pohledy na hlavní hrdiny od jejich kotníků, záběry na kráčející nohy bez zbytku těla, tříminutové mučivě pomalé zoomy bez opodstatnění dějem, kompoziční úlety takového druhu, že takhle neladně by netočil ani laik... Ne, prostě ne. Krom toho nesympatičtí úplně všichni herci do jednoho, přehrávající. To, že děvčata jsou blbá, padouši jsou padouští a nikdo jiný tam nehraje se rozumí samosebou. Ale když si odmyslím tuhle stylizaci, která "udělala" celý film, tak to docela šlo. Onen skromný zbyteček. (16.02.2013)

Pravda pravdoucí. Tento horor je hodně nestandartní, ale to bude zřejmě tím, že to není horor, nýbrž ,,horor". Úvod je totálně dementní a hrozně špatný. Naštěstí netrvá dlouho. Nějaké napětí a hustá atmosféra ve vzuchu poletovali, ovšem pouze do okamžiku, něž se vysvětlilo o co vlastně běží. Závěr je skutečně neadekvátní předešlým minutám. Je bez napětí a bez špetky hrůzostrašnosti. Jestli má někdo pocit, že ve filmu viděl jakékoli nevysvětlitelné okamžiky, na které je upozorňováno před začátkem filmu, tak se mi může ozvat, protože já si jsem naprosto jistý, že jsem pochopil film celičký a dává mi absolutní smysl. Vyberu 3, které jsem shledal nejzajímavějšími. Pozor na potenciální spoilery. Zatmění měsíce trvalo kratší dobu než se předpokládalo, protože se pohybujeme v minulosti, kde se mnohokrát předokládalo špatně, co se vesmíru týkalo. Slečna otěhotněla, protože když byla v bezvědomí, tak se na ní vystřídala zřejmě celá rodinka božích služebníku a některá ze spermií se ujmula. A vidiny slečny jsou spojené s rituálem, během kterého ráčila zešílet, přičemž se jí nemůžeme příliš divit. Po zhlédnutí filmu jsem dostal chuť na pizzu a chuť k natočení něčeho podobného, ale bez zdejšího závěru. Skončilo by to slovy: ,,Děkujeme za hlídání, přijďte zas!". Pokud někoho děsí věci jako zvonící telefon, vlasy ve vaně, bouchnutí dveřmi, ba dokonce vrchol filmu prasknutá žárovka, tak nebude zřejmě usínat v suchém spodním prádle. Já do této kategorie bohužel nespadám, takže zakončím film konstatováním, že je absolutně nehororový, zato velmi osvěžující. 2* (08.08.2013)

Tak tohle byla slušná blbost. Čekal jsem nějakou dobrou atmosféru, zajímavý děj, ale bohužel jsem se nedočkal ani jednoho. Viděl jsem zřejmě nejdelší "hororový rozjezd" vůbec. Celou hodinu jsem čekal na náznak nějaké kvalitní hororové scény a bohužel nic. Dalo se koukat na posledních cca 20 minut, jinak je celkově tento film podprůměrný. (09.09.2013)

Obrovské překvapení - nejstrašidelnější horor roku a především unikátní stylovka, kterou její tvůrci natočili před více jak dvaceti lety, ale vytasili se s ní až nyní (jinak si to abnormálně dokonalé napodobení looku 70's a 80's hororů prostě nedokážu vysvětlit). Přesně takhle nějak má vypadat výstavní žánrové dílo - neuspěchané, atmosférické a skvostně gradující. Po celou dobu máte onen klasický (ne)příjemný pocit toho, že "tady něco nehraje". Od chvíle, kdy se hlavní hrdinka ocitne v inkriminovaném domě, se z filmu stává maximálně funkční magnet, který si k sobě diváka připoutá a pustí ho až během závěrečných titulků. Ta nervozita pociťovaná ve scénách, kdy ještě nevíte, která bije (a strašně moc vás to zajímá už jen kvůli vlastní úlevě), je jednoduše k nezaplacení. DŮM ĎÁBLA tak potvrzuje staré známé poučky o tom, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí (nebo nechápe). A i samotné finále je řádně bestiální. Nádherný příklad staré školy. ___ Po druhém zhlédnutí (s několikaletým odstupem) zvedám na 5*, protože tohle je zkrátka náramně dotažená lahůdka pro fajnšmekry a jeden z nejlepších filmů svého subžánru. 90 % (05.12.2009)