Dům ďábla

Řemeslně solidní (kvalitní kamera, zvuk, hudba, svícení, herecké výkony) s pěkným barákem a postupně houstnoucí atmosférou, leč po čertech nedějové. Rejža Ti West rozhodně nikam nespěchá a ani netlačí na pilu - jen dostat se do titulního baráku trvá hrdince celou první nijak extra záživnou třetinu filmu, aniž by se stalo něco hororového, další třetinu se hrdinka po domě prdelí a jen tu a tam někde něco zašramotí a poslední třetina s akčním krvavým finálem to rozhodně nerozsvítí, obzvlášť pokud čekáte nějakou zajímavou pointu. (06.09.2014)

Podarené satanistické retro. Ono sa toho vo filme až tak veľa nedeje, vlastne sa čudujem ako ma to dokázalo vtiahnuť do deja, ale to bude zrejme tou zvolenou formou a typovo dokonale vybranou Jocelin Donahue (cena za Best Actress na Screamfest je zaslúžená). Na 80ties hororoch som vyrastal a tomuto rozhodne atmosféra tej doby nechýba a nebyť pár moderných kamerových postupov kľudne by som povedal že ten film ležal 25 rokov niekde v šuflíku. Uvidíme čo na to Kellyho THE BOX. (06.11.2009)

The house of the devil (troufám si tvrdit) bude pro současného náctiletého diváka zvyklého na novodobé horory plné prvoplánových laciných lekaček skutečným utrpením (důkazem budiž místní hodnocení a komentáře). Pro nás „fajnšmekry“, co s láskou vzpomínají např. na Johna Carpentera je to skutečná delikatesa. Já bych tento snímek nebral doslova jako poctu žánru let 80-ých. Ti West chytře vsazuje děj právě do tohoto období, nicméně mám silný pocit, že to není pouze z důvodu, že by chtěl natočit 80–kové retro, ale aby právě na tomto byla vidět nejvíce ta rozdílnost se současnou tvorbou. Musím přiznat a jednoznačně konstatovat, že takhle dokonale řemeslně odvedenou filmařinu, to aby člověk pohledal. Kouzlo všeho tkví právě a jenom v neukázaném (čehož si je Ti naštěstí více než dobře vědom), takže to nekonečné oddalování toho co musí? přijít, je ve výsledku o mnoho působivější než 95% současné produkce. Musím se přiznat, že pro mě osobně mělo to procházení se hl. hrdinky ( btw notně sympatické Jocelin Donahue) mnohem větší kouzlo než samotné okultní finále. Při scéně, kdy si Jocelin pouští do uší 80-kovou pecku z walkmanu a křepčí po baráku jsem si téměř cvrnknul do trenek (přepadla mě nostalgie jako prase) a stejně tomu bylo i v případě úvodní titulkové sekvence. Nicméně chápu (souhlas s uživ. Matty), že bez závěrečné 15-ti minutovky by se House of the devil nedal považovat ani za horor. Na druhou stranu, vadilo by to tak...? Výsledný resultát: Ti West je nesporně talent (na toho chlapíka si dám pozor) a samotný The house of the devil je pro mě osobně jedním z NEJpříjemnějších překvapení za poslední dobu. V rámci žánru těch největších. Takže...počkejte si na večer, zatáhněte rolety, sluchátka do uší a nechejte se pozvat do „ útulného“ domu, na tak trochu jiné samotě u lesa, než nám kdysi servíroval Jiří Menzel :o) (22.02.2011)

Štylistické cvičenie na tému 70s/80s proto-slasher/satan horror za maximum. Asi najvernejšie retro, aké som kedy videl. Úplne podmanivá atmosféra strašidelných hororov konca sedemdesiatych rokov by sa dala krájať. Štylistická nuda prvých 3/4 filmu ma prekvapivo celkom bavila a koniec to je už klasický strašidelný horor, aký bol v tej dobe bežný, no teraz je to ako blesk z jasného neba. (23.08.2012)

Zdá se, že hlavní důvod vzniku tohoto filmu je něčí nostalgie po časech, z jejichž estetiky se mi zvedá kufr. Nemohu se tedy s jeho zálibou tak nějak ztotožnit. Úžasně "umělecké" pohledy na hlavní hrdiny od jejich kotníků, záběry na kráčející nohy bez zbytku těla, tříminutové mučivě pomalé zoomy bez opodstatnění dějem, kompoziční úlety takového druhu, že takhle neladně by netočil ani laik... Ne, prostě ne. Krom toho nesympatičtí úplně všichni herci do jednoho, přehrávající. To, že děvčata jsou blbá, padouši jsou padouští a nikdo jiný tam nehraje se rozumí samosebou. Ale když si odmyslím tuhle stylizaci, která "udělala" celý film, tak to docela šlo. Onen skromný zbyteček. (16.02.2013)