Dům ďábla

Vždy mě hned na úvod znechutí reklamní blábol: podle skutečné události. Tomu snad už dnes nikdo nevěří. Naštěstí snímek je dosti mysteriozní na to, než aby mohl zachycovat skutečný příběh. První část snímku je velmi komorní. Ve vzduchu je sice nejasný pocit, že něco není úplně vpořádku, ale jinak příběh teče líně a peřeje v nedohlednu. Jakmile nastane boj o život, vše se rychle změní. Mladá studentka rychle pochopí, že se platí za naivitu a také za to, když si tancuje po domě a přitom rozbíjí (i když nechtěně) drahý porcelán. Rituál je působivě odpudivý a Samanta ukáže, že nehodlá prodat svou kůži lacino. Napětí je sice kolísavé, gore efekty jsou ovšem vydařené. mezi 3 a 4*. (30.03.2012)

Look to má stoprocentně osmdesátkový. Vůbec to nevypadá jako dva roky staré. Dlouho jsem si House of Devil šetřil a dost jsem se na něj těšil. Po asi 70 minutách, kdy hlavní postava lehkým tempem už třikrát obešla celý dům a nic moc se za celou dobu nestalo, jsem si říkal, že na konec musí nutně přijít nějaká akce nebo naprosto šokující pointa. Nestalo se. 60% (23.06.2011)

Vím, o co se West pokouší a to gesto sebereflektivní hry s žánrem je mi sympatické. Bohužel mě to ale minulo na rozdíl od třeba Home Sweet Home založeného na stejném principu nekonečného odkládání nutně očekávaných scén. Stejně jako u Tajemství starého hotelu mi přijde, že ambice přesahuje talent a schopnost realizace. Drželo to nad vodou hlavně to, že Donahue to fakt sekne a na její bloudění prázdným domem se hezky kouká, což by u hororu, tedy kvalitního hororu, asi nemělo být kritériem, které člověk zmiňuje. 2 a 1/2 (30.11.2013)

Baby $itter Needed - mzda 666 dolarů týdně a jako bonus rituální vykuchání během zatmění Měsíce! Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou na plné koule zpět! První čtvrthodinku jsou dokonce tak plné, že zabraňují pohybu, pak dlouhou dobu s mírným svrběním bloudí po tajemném domě a to vše jen proto, aby na posledních deset minut rozpoutaly šílený čardáš satanismu, krve a podprahových záběrů.. Levné, ale nikoliv laciné, dbající důsledně na dramatický hudební podkres, retro filmařskou techniku i drobné detaily (telefon se nezvedne po prvním zazvonění, hledání vypínače). Ti West si už jen za odvahu vzdát hold slasherům a haunted house hororům minulého století zaslouží pochvalu - v současné zrychlené době je jeho snímek v rámci žánru zjevením. Jako by nyní automobilka Dodge vyrobila z fungl nových dílů kopii starého známého Challengeru 1970.. Apropo, Tom Noonan je skoro tak děsivý, jako pohled na výpočet internetové kalkulačky odchodu do penze.. (18.07.2012)

Sakra, tohle byl fakt zvláštní film. Takřka 70 minut se v něm skoro nic neděje, jen si jedna normální holka domlouvá baby sitter brigádu (nezvykle dlouho) a pak se jen sama pohybuje po velkém době (ještě déle). A to je, až na pár drobností, všechno. Přitom to ale nějak zvlášť (jak by se mohlo zdát) neškodí atmosféře, která na zatím tak obsahově nuzný příběh vystoupá do velmi přijatelných a příjemných výšin nezvykle často. A pak přijde poslední dvacetiminutovka, která ve vašich očích celý film vyzdvihne poměrně vysoko (tak jako u mně), nebo jen pokrčíte rameny a řeknete si: "Tak alespoň něco". Ten příběh není originální, vlastně není ani nějak originálně vyprávěn, ale ono to prostě funguje. Má jisté kouzlo, poutavý styl vyprávění (navzdory jeho prostotě, která ho právě možná ona dělá tak zajímavým), příjemné herecké výkony neodpudivých postav. Byť musím uznat, že občas nezvratitelná pravda, že celá zápletka prostě na celovečerák nestačí a tak jsou některé věci docela okatě natahovány, ale na druhou stranu, nakonec se s tím tvůrci poprali docela obstojně. Jedním slovem prostě klasika. Která mi dost sedla. 3,5* (13.04.2013)