Dům ďábla

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Rozumiem, že diváci, opovrhujúci bezduchými hororovými vyvražďovačkami si takýto počin, ktorý postupne buduje svoju atmosféru až do vynikajúceho finále, museli naplno vychutnať. A to isté by nastalo aj u mňa, pokiaľ by som si včas neuvedomil, že sa prvú hodinu okrem jednej delikatesne spracovanej vraždy nič podstatného nestalo..a ak vás 2/3 filmu ničím neohúrili a len 1/3 áno, bude hodnotenie dvojhiezdové. (14.07.2015)

Tolik kladných reakcí, a já čekal skoro zázrak! Nezastírám, že největší chyba bude nejspíše ve mě - přeci jen jsem moc oldschoolových hororů z osmdesátek neviděl - ale tohle byla nuda s velkým N! Nepopírám, že druhá půle filmu, kdy se hlavní hrdinka KONEČNĚ zhostí prozkoumávání tajemného domu, je velmi napínavá; těch prvních čtyřicet minut je však oproti tomu vážně o ničem. Stejně jako se může jemné a neuspěchané "vyprávění" někomu líbit, tak mě nesedlo. Ke konci mi hodně pomohlo, že jsem si zhasl všechna světla a hrůza vyzařující z monitoru se dala krájet. A je to právě jen a pouze poslední dvacetiminutovka, co v mých očich vytahuje tento jinak veskrze průměrný horor do přijatelnějších ranků. Plus na hlavní hrdinku se koukalo velmi dobře... Jako experiment režiséra doporučuji, jinak nic extra. (27.04.2010)

Look to má stoprocentně osmdesátkový. Vůbec to nevypadá jako dva roky staré. Dlouho jsem si House of Devil šetřil a dost jsem se na něj těšil. Po asi 70 minutách, kdy hlavní postava lehkým tempem už třikrát obešla celý dům a nic moc se za celou dobu nestalo, jsem si říkal, že na konec musí nutně přijít nějaká akce nebo naprosto šokující pointa. Nestalo se. 60% (23.06.2011)

Pravda pravdoucí. Tento horor je hodně nestandartní, ale to bude zřejmě tím, že to není horor, nýbrž ,,horor". Úvod je totálně dementní a hrozně špatný. Naštěstí netrvá dlouho. Nějaké napětí a hustá atmosféra ve vzuchu poletovali, ovšem pouze do okamžiku, něž se vysvětlilo o co vlastně běží. Závěr je skutečně neadekvátní předešlým minutám. Je bez napětí a bez špetky hrůzostrašnosti. Jestli má někdo pocit, že ve filmu viděl jakékoli nevysvětlitelné okamžiky, na které je upozorňováno před začátkem filmu, tak se mi může ozvat, protože já si jsem naprosto jistý, že jsem pochopil film celičký a dává mi absolutní smysl. Vyberu 3, které jsem shledal nejzajímavějšími. Pozor na potenciální spoilery. Zatmění měsíce trvalo kratší dobu než se předpokládalo, protože se pohybujeme v minulosti, kde se mnohokrát předokládalo špatně, co se vesmíru týkalo. Slečna otěhotněla, protože když byla v bezvědomí, tak se na ní vystřídala zřejmě celá rodinka božích služebníku a některá ze spermií se ujmula. A vidiny slečny jsou spojené s rituálem, během kterého ráčila zešílet, přičemž se jí nemůžeme příliš divit. Po zhlédnutí filmu jsem dostal chuť na pizzu a chuť k natočení něčeho podobného, ale bez zdejšího závěru. Skončilo by to slovy: ,,Děkujeme za hlídání, přijďte zas!". Pokud někoho děsí věci jako zvonící telefon, vlasy ve vaně, bouchnutí dveřmi, ba dokonce vrchol filmu prasknutá žárovka, tak nebude zřejmě usínat v suchém spodním prádle. Já do této kategorie bohužel nespadám, takže zakončím film konstatováním, že je absolutně nehororový, zato velmi osvěžující. 2* (08.08.2013)