Dům ďábla

Rozhodne treba oceniť originálny prístup. Stvárnenie dobovej atmosféry bolo dokonalé a prepracované do najmenších detailov. To najlepšie na filme bolo postupné budovanie a gradovanie atmosféry, vlastne už od samého začiatku. Strach hlavnej hrdinky bol uhrančivý a veľmi presvedčivý, vynikajúci herecký výkon. V hororoch však očakávam splnenie aspoň jednej podmienky z nasledovných: ľakačky, strašidelný bubák alebo krvavý masakrík. Pokiaľ nie je splnená ani jedna, nemôžem ísť s hodnotením vyššie ako len priemer. 60/100 (17.05.2014)

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Obrovské překvapení - nejstrašidelnější horor roku a především unikátní stylovka, kterou její tvůrci natočili před více jak dvaceti lety, ale vytasili se s ní až nyní (jinak si to abnormálně dokonalé napodobení looku 70's a 80's hororů prostě nedokážu vysvětlit). Přesně takhle nějak má vypadat výstavní žánrové dílo - neuspěchané, atmosférické a skvostně gradující. Po celou dobu máte onen klasický (ne)příjemný pocit toho, že "tady něco nehraje". Od chvíle, kdy se hlavní hrdinka ocitne v inkriminovaném domě, se z filmu stává maximálně funkční magnet, který si k sobě diváka připoutá a pustí ho až během závěrečných titulků. Ta nervozita pociťovaná ve scénách, kdy ještě nevíte, která bije (a strašně moc vás to zajímá už jen kvůli vlastní úlevě), je jednoduše k nezaplacení. DŮM ĎÁBLA tak potvrzuje staré známé poučky o tom, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí (nebo nechápe). A i samotné finále je řádně bestiální. Nádherný příklad staré školy. ___ Po druhém zhlédnutí (s několikaletým odstupem) zvedám na 5*, protože tohle je zkrátka náramně dotažená lahůdka pro fajnšmekry a jeden z nejlepších filmů svého subžánru. 90 % (05.12.2009)

Aké jednoduché je vrátiť sa atmosférou do hororov 80. rokov! Vtedy sa točilo jednoducho úplne inak. Miesto rýchlych strihov a množstva očakávaných a lacných lakačiek sa kládol dôraz na budovanie atmosféry už od začiatku filmu. Možno to má pomalý rozjazd, no zvedavosť ako sa dej bude vyvíjať je veľmi veľká. Po príjazde hlavnej hrdinky do domu som spozornel a od filmu som sa nevedel odtrhnúť. Aj keď sa vlastne vo filme nič poriadne v prvej polovici nedeje, natočené je to brilantne. Strach z neznáma, pochybnosti, vnútorný nepokoj a napatie som pociťoval neustále. Stále sa to stupňovalo až do akčnejšieho finále. Vymyslené je to celé naozaj veľmi dobre, ale po skončení filmu som si hovoril, že keby tvorcovia pritlačili na pílu viac a už skôr, vystrašil by ma tento horor oveľa viac. Z jednej strany som bol spokojný s kvalitnou robotou (atmosféra filmu je neskutočná), no na strane druhej mi bolo ľúto toho veľkého nevyužitého (strašidelného) potenciálu. Som však veľmi rád, že niečo takéto v dnešnej dobe vzniklo. Po dnešných hororoch plných rýchleho klipovitého strihu, tuposti, lacných lakačiek, bezhlavého násilia a vrážd pôsobí The House of the Devil ako balzam na hororovú dušu. (07.11.2011)

Tak tohle bylo úplně něco jiného než na co jsme v dnešní době zvyklí. Žádné lekačky, žádný svižný děj, žádná otevřená příroda. Prostě jak za stara. Starý dům, hustá atmosféra, ono děsivé neznámé... Opravdu luxusní budování napětí. Atmosféra by se dala krájet a kdo by řekl, že to bylo natočeno v roce 2009. Ale bohužel jsem čekal lepší rozuzlení. Sice se začalo něco pořádného dít, ale spíš jsem doufal, že konec bude jiného rázu. 60% (10.04.2010)