Moje meno je Nikto

Spageti western měl dvě etapy – klasický špageťák symbolizovaný zejména filmy Sergia Leoneho a pozdější westernové taškařice symbolizované jmény Spencer – Hill. Tento film stojí přesně na rozmezí, staré dobré špageťáky tu zastupuje Henry Fonda, komedie Terence Hill. A tak tu máme vedle sebe typicky leoneovskou pomalou napínavou scénu, kdy se Jack Bouregard chce nechat oholit, a typické spencerovsko-hillovské fackovačky. Vše kupodivu ve vzácné symbióze. Musím říci, že i po šestém zhlédnutí se mi tento nostalgický western, kdy se v osobě Jacka Bouregarda loučíme se starým Západem i celým žánrem klasického špageti westernu, zdá velice podařený. A hudba Ennia Moriconeho, to je ta pověstná třešnička na dortu. (11.09.2006)

Jednoducho ten film milujem. Je to scenáristicky roztrieštené, takže ide vlastne len o sériu Hillových skečov a Fondových nostalgických pripomienok klasických leonoviek. Lenže každá z tých scén je nabitá nápadmi a funguje dokonale (súťaž v pití a strieľaní je scéna, ktorú občas predvádzam priateľom :-). Je vidieť, že producent Leone viac než len nazeral režisérovi cez plece - hlavne úvodná prestrelka v holičstve je geniálne natočená a vyrovná sa ktorejkoľvek prestrelke zo slávnejších leonoviek. K tomu Ennio Morricone vo vrcholnej forme, striedajúci klasiku s odľahčenou polohou (ústredný Niktov motív je jednou z vôbec najpríjemnejších a najradostnejších filmových skladieb vôbec). No proste paráda. (22.03.2007)

I mistř tesař se někdy utne. Naštěstí když se utne režisér Leonova formátu, tak vznikne stále ještě dostatečně kvalitní snímek (jakkoli v něm ve výsledku neměl asi prsty zase až tak moc). Rozpačitý výsledek zapříčiňuje špatně obsazený, a zde zoufale nevýrazný, Henry Fonda. V jeho roli by to chtělo spíše někoho formátu Clinta Eastwooda. Druhým a podstatnějším problémem je nerozhodnost filmu čím chce být. Jsou tu dramatické, oddychové, čistokrevně komediální i parodické prvky, ale dohromady dvakrát moc neštymují. I když odkazy (nejen) na Sama Peckinpaha jsou vydařené. Přesto jde o dobrý western, který však funguje spíše v samostatných scénách (a těch dobrých tu nakonec není zrovna málo - již jen ta úvodní sekvence je dokonalost sama) než-li jako celek. Ovšem ke kameře a hudbě Ennia Morriconeho, byť i ta nedosahuje kvalit jeho nejlepších kompozic, nelze mít žádné výraznější námitky. Slabší čtyři *. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (05.02.2007)

Takový potenciál a přitom tak rozpačitý výsledek... Mohl to být krásný westernový epos o vztahu stárnoucí pistolnické legendy s jejím velkým a talentovaným obdivovatelem, jenž by současně fungoval jako mírně parodická pocta leoneovkám. Už jen to, jak tu Morricone variuje/paroduje/vykrádá sám sebe (a Wagnerovu Jízdu valkýr), je dost dobrý důvod, proč Nobodyho vidět. Přestože Leone film především produkoval, je tu jeho specifický režijní styl cítit v nejedné scéně (samozřejmě hlavně úvod v holičství) a obsazení obou hlavních rolích asi nemohlo být o moc lepší. Jenže je to tak strašně epizodické a koncepčně nevyhraněné, že mě to vlastně skoro vůbec nebavilo. Chvíli z toho dýchá osudová atmosféra jak z TENKRÁT NA ZÁPADĚ a vzápětí sledujeme něco jako parodii na daný film, popřípadě komediální taškařici typickou pro Terence Hilla. A Valerii bohužel není Tarantino, aby dokázal vícero poměrně odlišných stylů skloubit v rámci jednoho filmu, aby výsledek byl konzistentní. Postavy i příběh jsou skvěle načrtnuty, jenže vinou výše zmíněné nesourodosti není ani jedno adekvátně dotaženo a film se kvůli tomu vlastně nikdy doopravdy nerozjede. Celý je v podstatě jako jeho vrcholná scéna (1 proti 150) - scéna pomaloučku graduje a graduje, divák čeká a čeká... A nakonec nepřijde skoro nic, co by tu dlouhou gradaci odůvodňovalo a diváka za jeho čekání odměnilo. 50 - 60 % (07.08.2013)

Na film jsem se koukl kvůli ústřední melodii od mistra všech mistrů Ennio Morriconeho. Hudba ve snímku sedí stejně dobře, jako cigán ve vězení. Vše ostatní už ale nijak dechberoucí není. Samozřejmě, dva ústřední borci hrají jako o život a přitom je v sázce život pouze Henryho Fondy. Příběh mě totálně nechytil za srdíčko. Je takový chaotický, komplikovaný a divný. To, že to měla být komedie, jsem si až po zhlédnutí přečetl zde. Líbilo se mi pár střílecích scének, úvod, pohodová atmosféra a závěrečné postesknutí nad starými časy. Pod 3 * si netroufnu zajít, i když si na závěr postesknu i já. Leone uměl vytvořit ve všech směrech lepší westerny. (08.11.2014)