Medzi stenami

Výborný komentář Radka99, byť vypovídající o mimofilmové realitě, dokonale shrnuje, proč je tento film i pro obyčejného českého diváka zajímavý. Mě jen mrzelo, že se žádný z těch velkých konfliktů na plátně neuzavřel (poslali toho kluka nakonec do Mali?). V realitě to tak asi bývá, ale pořád jsem šel do Artu na film, nikoli na dokument. Jinak není co vytknout. Dokonale mrazivé. (01.04.2009)

Tenhle snímek může plně docenit snad pouze učitel prožívající to vše na vlastní kůži, na podobné škole (uživ. Radek99 by zřejmě mohl vyprávět..). JÁ sám za sebe musím konstatovat, že snímek jsem si pustil s tím, že zkusím 5min a uvidím. Nakonec jsem ho dokoukal s velkým zájmem až do úplného závěru, což myslím hovoří za vše. Jedná se o velmi podrobnou sondu o stavu francouzského školství (teď samozřejmě neberu v potaz ty soukromé a výběrové), ale troufám si tvrdit, že by se dal aplikovat na velkou část zemí, Českou republikou nevyjímaje. Proto si troufám tvrdit, že osloví diváka v mnohých zemích. Po shlédnutí tohoto snímku musím konstatovat jediné. Učitelem na podobné „výběrové multikulturní škole“ bych nechtěl být ani náhodou. O to více obdivuji ty, kteří i přes všechny překážky (teď narážím zejména na finanční „motivovanost“) a zdánlivou bezvýchodnost, v sobě najdou dostatek sil a vůle dotyčné zaujmout, najít si k nim cestu, následně s nimi navázat dialog a něčemu novému naučit, tak jako v případě Francoise. Pouze, (abychom byli objektivní), zdaleka ne všichni učitelé mají přístup, jako třídní učitel této třídy. Entre les murs je pozoruhodný, inteligentní snímek, řešící stále aktuálnější palčivou otázku (vždyť co je důležitější než naše vědomosti, všeobecný přehled a začlenění se do společnosti), který si na nic nehraje, své sympatie nepřiklání ani k jedné straně, "pouze" věcně převypráví příběh jednoho "obyčejného" školního roku, jedné "obyčejné" třídy, který si svou pozornost (a ocenění) bez nejmenších pochyb zaslouží. 88,8% (05.04.2011)

Hořká výpověď školského systému, aneb tak mi to pane učiteli nevnucujte a nepoučujte. Je zde toho napsáno již o tomto hodně a je zbytečné něco opakovat. Snad jen pár vět o tom, co si myslím. To, o čem není sporu, je fakt že míra nekázně a vulgárnosti některých dnešních studentů nepřináší jen zábavné či úsměvné situace, ale pro učitelskou profesi tento stav představuje neuvěřitelný pracovní stres a také zvýšenou psychickou zátěž, to je více než jisté. Ani si nedělám iluze, že v dobách minulých měli studenti morálnější charakter nebo, že by byli jiní, ale ti dnešní mají prostě větší nároky a uplatňují více svoje práva. Tak to vidím já. Nyní bych se chtěl vrátit zpátky k filmu a k jeho obsahu. Natočit jednoduše v podstatě nenápadný film, ne nijak zvlášť finančně náročný, za jehož zdmi se skrývá pouze pár obyčejných dnů ve škole a bez účasti nějakých slavných herců, a aby byl vynikající, tak tomu se říká klika nebo opravdový filmový um. Protože svým znepokojivým tématem jde o film, který je a možná bude stále aktuální. Z mého hlediska bezchybně natočené dílo. (01.01.2012)

Erasmus je výměnný pobyt mezi školami, kde pár národnostní v žádném případě, NIKDY, nemůže chybět. Jednou z těch národností jsou Francouzi, druzí pak Němci. Zatímco Němci byli skutečně Němci, Francouzi byli skutečně Francouzi sotva z poloviny. To také ukazuje, jak těžké problémy si na svá břemena Francie za posledních desítek let, volnou imigrační politikou, naložila. To ve výsledku také znázorňuje tento film. Nejenom, že jejich studijní systém je víceméně na hovno, oni se učitelé snaží ještě studentům vyhovět. Abych pravdu řekl, tohle jsem v životě v českém školním systému nezažil. Ten když mohl, tak většinou ještě přidal na obtížnosti. Francouzi si za to ale můžou sami a problémy, kterými teď trpí se musí chtě nechtě prorvat. Mezi zdmi tak ukazuje tenhle problém z té nejzákladnější podstaty, ze školy, od kolikrát sotva patnáctiletých studentů, mezi kterými se nevyjímají jak Nigerijci, Korejci tak Albánci a samozřejmě Francouzi. Ti se melou jeden přes druhýho, nikdo nedokáže být pozadu, nikdo ale také nedokáže být zticha. Mezi zdmi je tak film, který je především plný naprosto perfektních dialogů, které v sobě skrývají stovky otázek na samotnou Francii. Také ale představují Francii současnosti a Francii budoucnosti. Není lehké si to uvědomit, ale je to tak. (27.04.2011)

Systém, co už selhal, dětí, co selhávají a zprvu nadějný učitel, který začne selhávat. Zdi mezi všemi jsou tak neprostupné, že ani nevidíme, co je za nimi. Jedním z možných vysvětlení, proč je tak nemožné se dorozumět, je téměř nepostřehnutelný rasmismus učitelů, kteří se sice k žákům chovají vcelku vstřícně, ale považují za stejně hrozné, když jejich žáky rodiče bijí, jako to, když je pošlou zpátky do země jejich původu. Poslat mladíka, který se nechce přizpůsobit životu ve Francii, do rodného Mali je pro ně odstrašující a skoro nepředstavitelné, což jasně svědčí o pocitu nadřazenosti, který si vyučující, přestože se jinak za nízký plat opravdu snaží děti něco naučit, ani neuvědomují. /5. 4. 2011/ (05.04.2011)