Medzi stenami

Mezi zdmi - proti zdem, mezi slovy - proti nim, jejich prorážení, odrážení, smlčení - důraz, odraz, mlčení. Proti sobě učitel a žák, mezi sebou učitelé, žáci. Společně v krychli, od sebe odděleni zdí - sami v sobě ukrychlení. Porozumění se skrývá v jazykolamech, v klesajících melodémech, oznamovacích větách.Film nápodobný realitě, který mnohem více ukazuje, v jaké jazykové pasti se nachází společenství: Komunikace a chování se křížkují ve vzorcích a modelové situace dostávají film do pasti drobné, i když funkční prázdnoty. Film jako ukázka, ukázka našich pastí i nástrah. Sám se však vmotal do pasti přání být autentický. (30.11.2008)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)

Na jedné straně perfektně vyjádřený stereotyp učitele, který se musí potýkat s neskutečnými omezenci, na druhé straně je několik drobností, které mi lehce pokazily celkový dojem. První a asi nejvýraznější je studentka Khumba, v jednu chvíli naprosto ignoruje cokoli co se po ní chce a mrknutím oka se z ní stane pilná studentka, která se na konci filmu krásně uculuje na učitele, kterého před chvíli pěkně nesnášela. Určitě je záměrem tvůrce, že film neobsahuje nějaký výrazný dějový zvrat a pro stereotyp filmu to je určitě klíčový faktor. Jeden z nejlepších filmů ze školního prostředí. (17.02.2013)

Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. (27.04.2011)

Z filmu čiší síla, která ovšem není patřičně završena. I tak jsem nadšen hereckými výkony všech neherců ... anebo to vlastně nehráli? Každopádně tahle cesta do hlubin študákovy francouzské duše ukazuje trend poslední doby ... že učit není žádný sranda a už vůbec ne ve třídě, kde je každý jiné národnosti. (26.12.2010)