Milk

1 - herecké výkony: sú výborne zvládnuté, už si nepamätám, s kým v danom roku sean penn súťažil, ale výkon, ktorý podal, sa môže radiť do kategórie oscarových, aj keď v závere filmu som si čoraz viac uvedomoval (hlavne pri scénach s verejnými prejavmi a rečami), že si asi užíva, alebo má zvláštny "fetiš" na hranie podobných úloh; aj ostatné postavy boli uhrané nadštandardne, predovšetkým mrazivý josh brolin ako zákerný dan white; 2 - režijne tam je viacero dobrých miest, masové, komparzové scény tomu dávajú akúsi dôležitosť, práca s archívnymi materiálmy tej doby (a to, že celá postava Anity je postavená len na nich!) mi prišla ako najsilnejší režijný vklad, ale aj záverečné "vyvrcholenie" - jeho strihová koncepcia, záberovanie a práca so spomaľovaním - malo to silu; 3 - tento film spája 2 hlavné gus van santove atribúty: silná historická (a tragická) udalosť, dôležitá v dejinnom vývoji Ameriky a naviazaná na kontroverznú a silnú osobnosť + homosexualita: oboje spracované precízne; (05.03.2012)

Průměrně natočený životopisný film s pěknou dobovou stylizací a velmi černobíle napsanými postavami. Nicméně výborní herci v čele s Seanem Pennem vytahují Milk do nadprůměru a vůbec celý film mě zase o kousek víc přesvědčil o tom, že USA je jedna z těch nejpuritánštějších a nejkonzervativnějších zemí vyspělého světa. (01.05.2009)

Nejedná se o předem promyšlený biopic s tahem na oscarovou branku (přestože nálepka "na základě skutečné události", kontroverzní téma a herecké obsazení by tomu nasvědčovalo) a Sean Penn nechce dalšího Oscara, protože MILK záměrně vytváří pnutí mezi uměleckým filmem portrétujícím osobnost a dobu, její rozpoložení, aniž by se vynášely jakékoliv závěry, a chladně akademickým středně-proudým filmem stavícím na okázalých hereckých výkonech a vystižení doby prostřednictvím vhodných stylistických prostředků (dlouhé statické záběry, split-screen apod.). Proto je cokoliv vyššího záměrně zlehčováno (TOSCA), proto jsou vkládány archivní záběry, které jsou nerozeznatelné od zrekonstruovaných a nově natočených, proto je nám příběh vyprávěn - jako v ZABIJ NIXONA - Pennem/postavou, kterou Penn ztvárňuje._____ I uchopení postav homosexuálů hraničí s karikaturou a pennovské plné položení do role je zde glosováno. (Penn nezískal Oscara za JMENUJI SE SAM, protože byl "fully-retarded", za MILK - obávám se - ho také nezíská, přestože jeho "fully-queer" je uvědomělý a vytváří se analogie mezi prvním homosexuálním funkcionářem bojujícím za práva gayů a lesbiček a Seanem Pennem, jehož filmy jsou o svobodě.)_____ Typicky gusvansantovský rukopis, projevující se na tematu homosexuality a nechronologickém vyprávění, tak neslouží k vymezování se vůči mainstreamu, s kterým měl co dočinění (DOBRÝ WILL HUNTING, PSYCHO, OSUDOVÉ SETKÁNÍ), aby poté začal experimentovat s formou a trpěnlivostí diváka (GERRY, SLON, POSLEDNÍ DNY, PARANOID PARK), protože v MILK se oba přístupy střetávají a především z toho pramení divácké potěšení. MILK je nejlepším filmem o homosexualitě (a zároveň filmem o filmech o homosexualitě, o jedné době - 70. letech a dvou amerických produkčních systémech - středně-proudém a nezávislém) a nejlepším filmem Guse van Santa. Je to hrozně chytré, ale osloví to málo koho. P.S. Označit film za "akademický" a Pennův výkon za "(vy)chtěně oscarový" není necitlivé vůči homosexuálům, ale vůči filmům o nich (srovnej MILK a PHILADELPHIA). 10/10 (17.12.2008)

Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Zvlášť když tu v korektním balení bojuje politik a pozdější mučedník Sean Penn za práva homosexuální menšiny. Veřejně se ke své orientaci přiznal, což v nepříliš nakloněných časech sedmdesátých byl relativně problém. Intenzivní kampaň ho nakonec stála život. Ať je právě oscarový Penn naprosto přesvědčivý i jako čtyřprocentní bijce za lepší příští, nelze snímku úplně propadnout. Zkušený režisér Gus Van Sant sice buduje dobovou atmosféru se suverenitou sobě vlastní, ale nenabízí nic moc navíc. Občas zabrnká na odvrácenou stranu jeho duše, jindy je to jen politicky schématické divadlo s tradičním arzenálem, které ničím nepřekvapí. Ani nevím proč, ale v jeden moment jsem si vzpomněl na Baader Meinhof Komplex. Jeho hrdinové taktéž bojovali za svoji pravdu a přesvědčení, jenže tady to chtělo propracovanější dramaturgii a kapku se nebát překročit schematickou uhlazenost. Naopak potěší originální výtvarné řešení, zajímavý námět či úchvatná Elfmanova hudba (do kolen mě osobně dostává skladba Postscript). Místy trestuhodně neobjevnému Harveyho příběhu jsem naslouchal rád, nicméně se budu držet hesla „jednou a dost“. (27.10.2009)

I donť t belive in Harvey ehm Milk…Snímek zahalený aurou pseudo-kontroveze jen díky povrchnímu škatulkování obsahu, přičemž to jediné, co je na Milkovi opravdu kontroverzní je Oscar pro Seana Penna. Ničím nevybočující politický životopisný snímek, který je zajímavý především díky perfektnímu vykreslení dobové atmosféry a použitím příslušných archivních materiálů. Nic víc ale ani nic míň. (24.03.2009)