Černá sanitka

Cyklus příběhů na motivy všelidových povídaček, u kterých mne překvapilo kolik jsem jich jako v dětství potkal a považoval je za skutečné. Případy jako stopař, který si zapomene kufr se strunou a rukavicemi nebo mrtvá babička převezená ze zahraničí, jsem slyšel už v první třídě. Polovina každého dílu je jednoduchoučká dramatizace každého případu za účasti moderátora R.Zacha , druhá polovina z toho udělá publicistický pořad, kde se k danému problému ( původ historky, reálnost obsahu atd. ...) vyjádří odborníci. Nejedná se o bůhvíjaký filmový zážitek, ale jako perlička celkem milé. (06.01.2019)

Fenomén urban legends mám moc ráda, je to šťavnaté téma na zpracování, ale svůj klasický seriálový standart s lacině působícími exteriéry i interiéry ČT1 zkrátka nezapře. Rádoby domumentaristické prostřihy na konci působí, alespoň na mě, dost rozpačitě. Jakoby nevěděli, jak příběh "důstojně ukončit", trochu ho natáhnout (respektive o celou půlku:) a pozvaní hosté vypadají jako roboti, kteří mechanicky a bez emocí odvyprávějí to svoje. 40% (16.10.2008)

Z prvního knižního dílu Černé sanitky jsem byl naprosto nadšenej. Druhý byl již vařením z vody. Televizní zpracování pak naprosto zbytečné a pohřbívající kouzlo napsaného. Tenhle žánrově poslepovaný paskvil mě naprosto zklamal. A naprostým šlápnutím vedle bylo angažovat pro komentáře samotného autora knihy, Petra Janečka. Protože jeho projev v řadě lidí utvrdí obecně přijímaný názor, že co sociolog, to magor. (02.02.2009)

Černá sanitka sama patří mezi nejznámější městské legendy, a tak si jistě řada z vás vzpomene, jak v osmdesátých letech kolovala Československem fáma o tajuplné černé sanitce, která unášela děti a teenagery, aby jejich orgány prodávala zkaženému západu, proto si také folklorista Petr Janeček vybral pro své velmi dobře zpracované publikace zabývající se právě fenoménem městských legend tento název, který nese i tento pořad coby potenciálně velmi nosný experiment České televize.. Jistě je třeba vnímat podobný hokuspokus veskrze s povděkem, jeho formu a koncept však už nikoliv, když za jeden z mála jeho pozitivních prvků lze vnímat snad jen Romana Zacha, charismatického herce s kvalitní dikcí i výraznou mimikou i gestikulací plnou nadhledu, coby průvodce projektem.. Jinak totiž Černá sanitka platí za nesmírně promrhanou příležitost přijít s něčím opravdu zajímavým a kvalitním a především za až obludně režijně a dramaturgicky (ne)zvládnutou kvazidokumentaristiku bez point dělenou mizerně zahranými krátkometrážními filmovými útvary, navíc bakalářsky banálními a paradoxně nadšeně a diletantsky přecpanými nápady.. (01.10.2015)

Zachovy komentare byly dobre a vtipne. Bohuzel, dialogy a rozbory jednotlivych temat, zbytecne zabiraji polovinu casu jednotlivych dilu. Asi po ctyrech dilech jsem sledoval pouze hranou cast. Namet je vyborny, jednotlive epizody jsou vsak dost nevyrovnane. Cekal jsem vice, ale na pobaveni se to da doporucit. (07.03.2015)