Černá sanitka

Docela zklamání. Jak ale jednou někdo řekl, za každé zklamání si můžeme sami, protože máme příliš vysoká očekávání. A já jsem čekala českou obdobu Bořičů mýtů. Místo toho jsem se dočkala v každém díle chatrné úvodní povídky někdy nedosahující ani úrovně televizních Bakalářů, následované promluvami odborníků a "odborníků" více či méně k věci. Musím ale přiznat, že postupem doby jsem si zvykla a hlavně jsem se konečně dozvěděla, jak to vlastně je třeba s tím škvorem v uchu. A docela se mi líbí způsob, jakým to moderuje Roman Zach. (29.10.2008)

Zmařený potenciál, který ani zdaleka neodpovídá knižní předloze, která zvládne být na třech až čtyřech stranách textu i s obrázkem obsáhlejší a zajímavější, než tady půl hodina obrazu a to přestože konferenciérem a průvodcem je jinak velmi dobrý Zach. "dokumentární část" měla být mnohem obsáhlejší, vytřískat z toho šlo mnohem víc. (29.03.2013)

Fenomén urban legends mám moc ráda, je to šťavnaté téma na zpracování, ale svůj klasický seriálový standart s lacině působícími exteriéry i interiéry ČT1 zkrátka nezapře. Rádoby domumentaristické prostřihy na konci působí, alespoň na mě, dost rozpačitě. Jakoby nevěděli, jak příběh "důstojně ukončit", trochu ho natáhnout (respektive o celou půlku:) a pozvaní hosté vypadají jako roboti, kteří mechanicky a bez emocí odvyprávějí to svoje. 40% (16.10.2008)

Černá sanitka sama patří mezi nejznámější městské legendy, a tak si jistě řada z vás vzpomene, jak v osmdesátých letech kolovala Československem fáma o tajuplné černé sanitce, která unášela děti a teenagery, aby jejich orgány prodávala zkaženému západu, proto si také folklorista Petr Janeček vybral pro své velmi dobře zpracované publikace zabývající se právě fenoménem městských legend tento název, který nese i tento pořad coby potenciálně velmi nosný experiment České televize.. Jistě je třeba vnímat podobný hokuspokus veskrze s povděkem, jeho formu a koncept však už nikoliv, když za jeden z mála jeho pozitivních prvků lze vnímat snad jen Romana Zacha, charismatického herce s kvalitní dikcí i výraznou mimikou i gestikulací plnou nadhledu, coby průvodce projektem.. Jinak totiž Černá sanitka platí za nesmírně promrhanou příležitost přijít s něčím opravdu zajímavým a kvalitním a především za až obludně režijně a dramaturgicky (ne)zvládnutou kvazidokumentaristiku bez point dělenou mizerně zahranými krátkometrážními filmovými útvary, navíc bakalářsky banálními a paradoxně nadšeně a diletantsky přecpanými nápady.. (01.10.2015)

Cyklus příběhů na motivy všelidových povídaček, u kterých mne překvapilo kolik jsem jich jako v dětství potkal a považoval je za skutečné. Případy jako stopař, který si zapomene kufr se strunou a rukavicemi nebo mrtvá babička převezená ze zahraničí, jsem slyšel už v první třídě. Polovina každého dílu je jednoduchoučká dramatizace každého případu za účasti moderátora R.Zacha , druhá polovina z toho udělá publicistický pořad, kde se k danému problému ( původ historky, reálnost obsahu atd. ...) vyjádří odborníci. Nejedná se o bůhvíjaký filmový zážitek, ale jako perlička celkem milé. (06.01.2019)