Podstata strachu

1x01 The Sacrifice: Obe série Masters of Horror (teraz v produkcii inej televíznej stanice a s novým názvom) naznačili, že budúcnosť horroru sa zrejme skrýva práve v podobných projektoch. Skrátená minutáž tomuto žánru svedčí, podobne ako v literatúre nájdeme viac skvelých horrorových poviedok než románov. The Sacrifice sľubuje, že ani v tejto várke by kvalita nemusela ísť do péčka. Príbeh je síce prostučký ako rozprávka na dobrú noc rozprávaná opitou babičkou oligofrenickým vnúčikom, ale všetko ostatné v tomto "upírskom texaskom masakri" funguje na výbornú: réžia, atmosféra, herci. Moje srdce vampirológa navyše pookrialo aj pri pohľade na hlavného záporáka, ktorý konečne po všetkých tých Bladeoch a Lucy Liu-pírkach vracia deťom noci ich nosferatovsko potkaniu anticharizmu. Teším sa na ďalšie príbehy... (12.06.2008)

13 hororových poviedok, kde ma vyslovene nesklamala ani jedna, aj keď je pravda, že svojou kvalitou sa väčšinou líšia. Mňa najviac zajala hneď prvá poviedka (The Sacrifice), piata (Eater) a suverénne najlepšia bola tá posledná (The Circle), ktorá mi svojou atmosférou trochu pripomenula Darabontovu Hmlu (2007). Vlastne išlo o niečo podobné ako bol v deväťdesiatych rokoch seriál Krajné medze, len jednotlivé poviedky neoplývali takou hĺbkou myšlienky alebo ponaučením v závere, v tomto smere je tento projekt jednoduchší a povrchnejší. Vyslovene niečo na efekt, a ten sa podaril. Nadpriemer. 75/100 (23.04.2018)

Garrisovi nepřiklepli další řadu Masters of Horror a tak sbalil fidlátka a přestěhoval se na jiný kanál. Koncept zůstal stejný, změnil se pouze název a míra tvůrčí svobody, což je samozřejmě také zásadní problém celého seriálu. Dnes už zkušení harcovníci jako Brad Anderson nebo Ronny Yu totálně vyhořeli, jiní odvedli svůj obvyklý standard (Stuart Gordon, John Landis). Překvapením proto je, že ty nejlepší díly mají na svědomí horroroví začátečnící, případně lidé, kteří se kolem žánru sice motají nějaký ten rok, ale nic kloudného z nich zatím nevypadlo. Mám-li vybrat několik nejlepších epizod, tak rozhodně musím vypíchnout Skin and Bones Larryho Fessendena, který staví na skvělé atmosféře a především úchvatné masce záporáka (mimochodem Fessenden má za sebou už horror Wendigo, zřejmě má z dětství nějaký ošklivý zážitek s indiánem). Dalším kvalitním kusem je úvodní Sacrifice, jejíž klady jsou hodně podobné předchozí povídce. Do třetice bych vybral buď Bousmanovu rozcvičku New Year's Day anebo už zmiňovaného Gordona s (opět) vyvedeným záporákem. Ostatní epizody oscilují někde kolem průměru a ničím se neliší od svých starších sourozenců z Krajních mezí a dalších podobných projektů. Na jedno zhlédnutí jistě neurazí. (14.06.2008)

Televize je v poslední době poměrně otevřené médium, kde vznikají výborné i odvážné projekty jako např. 24 hodin. Předchůdce Fear Itself, Masters of Horror měl kontroverzní ohlasy, ale jeho hlavní klad byl, že jednotlivé epizody byly zcela osobité, podle kultovních režisérů. Tady nám přibyla cenzura nebo spíš celková utlumenost, projektu chybí dobré nápady, nízkorozpočtovost stříká z obrazovky až na gauč (v dílech 4 a 5 hrdinky pobíhají prakticky ze schodů nahoru a zpátky nebo z kostela ven a dovnitř). K tomu přidejte otřepané nápady (upíři, zombie...) a příšerně trapné a očekávatelné zvraty na konci a fakt, že kromě Stuarta Gordona tu žádní opravdoví Masteři horroru nejsou. Jedinou epizodou, která mě pobavila je 03. Family Man - zajímavý nápad, bezva herci a slušný konec. Jinak se na tenhle seriál ani nedívejte. (hodnotím do sedmé epizody) (31.07.2008)

Konečně jsem měl možnost kompletně shlédnout tuto hororovou sérii a musím říct, že Podstata strachu je určitě slušnou sérií, která by si určitě zasloužila větší diváckou pozornost. Jednotlivé epizody jsou opravdu rozmanité, každý si v nich určitě najde svůj oblíbený příběh (záleží na tom, jaké hororové odvětví preferujete). Samozřejmě že mají i různorodou kvalitu, ale naštěstí se tu většina dílů pohybuje okolo průměru, který neurazí. Některé jsou lepší – jiné horší, ale žádný není dle mého absolutní katastrofa. Nejvíce se mi líbil osmý díl (Skin and Bones), ale ani první (The Sacrifice), pátý (Eater), dvanáctý (Echoes) a poslední (The Circle) nejsou vůbec špatné – lehce nadprůměrné. Každý z nich mě zaujal něčím jiným (některý slušnou atmosférou, jiný svým pojetím, další hereckými výkony). Pak tu máme další slušnou várku průměrných kousků, které měli na to, aby byli lepší, ale tvůrci z nich prostě nedokázali vymáčknout všechen potenciál. No a samozřejmě jsem tu narazil i na pár jedinců, které mě neoslovili skoro vůbec (In Sickness and in Health a Chance). Ostatně o tom jsem se trošku podrobněji rozepsal u jednotlivých dílů. Nicméně zklamán určitě neodcházím, ba právě naopak. Určitě se k této sérii ještě někdy v budoucnu vrátím. (01.06.2018)