René

Když jsem to viděl podruhé, podstatně jsem na ten film změnil názor. K lepšímu. Jedna má výhrada ale zůstala, i když v kontextu s ostatním není tak dramatická: Dopisy, které René posílal Heleně jsou dobrým doplňkem, ale měla je číst ona, takhle to vypadá moc nahraně. Jinak skvělý pohled na člověka, který svobodu prostě neumí. (08.07.2009)

Časosběrný dokument je zajímavý formát. Není to úplně nepodobné šmíráckým show, kde lidem koukáte do soukromí a sami jste skrytí. Tady je to trochu jiné hlavně tím, že je natáčení vždy jednou za čas a kamera tak nesleduje danou osobu pořád. To tak objektu dává značný prostor pro sebestylizaci (což také René činí). Zhodnocení dokumentu: v krimu jsem nikdy nebyl, ani moc neznám tuhle sortu lidí, takže pro mne to byl zajmavý exkurz do života recidivisty. Režisérka sestřih nijak dramaticky neobohatila o další prvky (proto ta hvězdička dolů). Výjimkou jsou snad jen ta skládání prezidentských slibů, která Renda pravidelně sleduje v kriminále (cca 3x Havel, 2x Klaus) a pak střihy typu 1997 - René opouští věznici...pár záběrů na svobodě, povídání o životě, teď už to bude jinak.... 1998 - René, Valdice... Zhodnocení Reného Plášila: Čert ví, co s ním mohlo být, kdyby nestrávil hned první mladé roky v kriminále... Každopádně teď už je to beznadějný asociál. Ke cti mu slouží jen to, že nikdy nedělal násilnou kriminalitu. Celkově je to ale člověk bez pořádných hodnot, prospěchářský a prolhaný. Tak snad aspoň napíše třetí knížku... (01.08.2008)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)

Na celosvětovou premiéru dalšího časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové jsem se těšil snad už od začátku MFF KV 08. Divák má možnost sledovat dvacet let života nenapravitelného recidivisty - přitom neskutečně inteligentního člověka - Reného Plášila, který se již od svých sedmnácti let pohybuje na hranici svobody a života za mřížemi. Film je protkán úvahami o společnosti (servítky si rozhodně nebere), objevují se zde úryvky z obou jeho doposud vydaných knih, ale co působí nejzajímavěji - vztah Reného a režisérky. Jejich rozhovory, strasti, které je během natáčení potkaly, počátky jeho nemoci, osudy obou přítelkyň… Po skončení filmu byla přítomna i samotná režisérka a ochotně zodpověděla všechny – vesměs zajímavé – dotazy. (26.07.2008)

Tak tenhle časosběrný dokument se paní Třeštíkové v mých očích povedl dokonale. Nemám pocit, že něco by chybělo či snad bylo navíc, nebo že by snad příběh nijak nekončil. Dokument přesně zachycuje a doslova svou stavbou i vyznívá v "nicotu" jednoho lidského osudu. Nemožno vystoupit z neustálého kruhu nezvládnutých překážek, nezařazení se do společnosti, pokřivené hodnoty.... a pořád dokola a dokola a doblba.....Jedna věc mne, ale doslova uzemnila. Jsem z ČB a Reného neznám, ale můj život se na chvíli potkal s životem Peti, o kterém jsem se až dnes z dokumentu dozvěděla že je Reného syn....dnes je mu 16 let a znám ho od jeho 3....měl těžký osud a taky dostal spoustu pomocných lan, která zatím úspěšně pálil ...... Jedna fylozofie říká, že si své rodiče vybíráme. Opravdu? Nesklízí spíše rodiče to co zaseli? (17.03.2009)