Černej Dynamit

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)

zpočátku sem s touhle parodií měl trošku problém,jelikož ani zdaleka nejsem blaxploitation fanouškem.Ovšem nakonec sem tomuhle ultramegaCOOL drsňákovi (jehož jméno je vlastně úplně běžné) přišel na chuť a velmi dobře sem se bavil.Některé scény (zejména luštění kódu v kavárně) mi přišly jako by je vytvořila legendární trojice ZAZ v dobách své největší slávy.Dynamite sice není po celou dobu třeskutě vtipný,tempo chvílemi kolísá,ale i tak je to to nejlepší co v parodickém žánru v poslední době vzniklo...80% (09.02.2010)

Totální, ale opravdu totální pičovina o hrozně nesympatickém negrovi Norrisovského stylu. Nudný je film po celou dobu trvání. Nic se v něm neděje. Debilita střídá trapnost a stále se to opakuje. Závěrečné titulky jsou vysvobozením. Větší pičovinu jsem neviděl měsíce. Scott Sanders je buzík a navždy jím zůstane. ODPAD!!!! (15.02.2013)

44. MFF KV .. Scénář: Michael Jai White, Byron Minns, Scott Sanders .. Tahle sedmdesátková nálož mne skutečně pobavila. Ve Varech jsem byl tou dobou jen prvních pár hodin, takže proslulá (před)půlnoční nálada přítomna nebyla. To jen aby se vše nesvádělo jen na ni. I tak ale vše fungovalo a bavilo, jak se patří (včetně stylového předfilmového úvodu). Snímek sám je pak neskutečná jízda, nemá výrazně slabé a tempem povadlé místo. Černá parodie, která rozděluje publikum. (07.07.2009)

Sanders před projekcí popsal blaxploitation coby filmy, které nebyly ani zdaleka tak dobré jako jejich trailery. V tomto ohledu plně dostál svým vzorům. Slibný projekt zaujme především tím, že se narozdíl parodie, kterou zvěstují propagační materiály, jedná o karikaturu. Film nadsazeně zveličuje určité obecné aspekty blaxploiatation – především přepjatý patos, bombastický machismus a fušerskou lacinost. Díky tomu ale nabízí spíše pobavené uznání nad sofistikovaností a důsledností, s nimiž tvůrci přistupují ke specifické éře americké kinematografie, než slibovanou hurónskou zábavu. (06.07.2009)