Réžia:
Tomas AlfredsonScenár:
John Ajvide LindqvistKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Kåre Hedebrant, Lina Leandersson, Per Ragnar, Henrik Dahl, Karin Bergquist, Ika Nord, Tom Ljungman, Mikael Rahm, Peter Carlberg, Malin Cederblad (viac)Obsahy(2)
Outsiderský hrdina filmu, dvanáctiletý Oskar, žije na švédském sídlišti. Zde se setkává se stejně starou dívkou Eli, která se právě přistěhovala. Záhadná Eli ho svým podivným chováním přitahuje. Obě samotářské děti se sblíží. Jejich přátelství čeká osudová zkouška. Oskar totiž zjistil, že tajemná Eli je upírka... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (777)
„Samota když zuby cení, bílý sníh se krví zpění.“ Seversky chladná mezigenerační i mezidruhová „lovestory“ mezi dvěma neadekvátními kamarády, ztracenci vyděděnými z lidské smečky. Aneb zapomeňte na romantické představy o upírech z gotických románů a vítejte uprostřed panelákového sídliště současnosti, na plácku s prolézačkami ušpiněnými lidskou zkažeností a lhosteností. Odhrňte dlaní sníh a zádumčivě poseďte v pískovišti, nasáklém slzami smutku a osamění. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Na norském dětském hřišti můžete potkat: A) Bezva neadekvátní kámošku. B) Svůj osud, čili pochopení a změnu (už žádná šikana). C) Upíří anti-existenciální úzkost v té nejryzejší podobě (čti nesmrtelnost je opruz). D) Plavčíka z bazénu, s pytlem končetin přes rameno. [][] D) je správně. Ale současně i špatně, protože za pouhých pár desítek let ONA bude zase sama, na jiném odlištěném sídlišti kývat nožkama na prolézačce a dětskou ručkou smutně přidržovat urnu s popelem. Nešť. Ať si zítřek zuby cení, dnes ještě šťastně zaklepu na víko kufru smluvený signál. Pětkrát. ()
Takové to špinavé nakouknutí do života obyčejných lidiček v jednom obyčejnem sídlišti. Jenže hopla jsou tam upíři a zaručuji vám, že takhle ještě nikdo o nočních tvorech netočil. Śkoda jen občasné přílišné rozjímavosti. Jinak říkám bravo. ()
Prvá školská láska vie pekne pomotať hlavu... Tomu poviem romantika na pozadí hororu s upírskou tématikou. Kvalitatívne porovnateľné s Let Me In (2010). Možno len s tým rozdielom, že v Let Me In hrala o dosť sympatickejšia herečka. Bolo to nápadité, tvrdé, krvavé no zároveň i nežné, romantické, bez štipky pátosu a sentimentality, no skrátka nádhera. 80/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. ()
Twilight je upírská teen romantika pro hloupé američanky, Let the Right One In je upírská teen romantika pro chytré evropany. 8/10 ()
Precizně natočená, mrazivá, skandinávská, krvavá pusinka. ()
On je to vlastně takový film pro děti a mládež o jedné dětské lásce s pohádkovým nádechem, ale celkem dost dobře se na něj dívá. ()
Originální a velmi povedený švédský film, který pod rouškou dětské nevinnosti schovává velmi krvavou a krutou pointu. Ať vejde ten pravý mi mírně připomínal De Palmův snímek Carrie. Tedy dítě, týrané svými spolužáky, jež se dočká nadpřirozené pomoci (v Carrie telekineze, zde upíří kamarádka), která ho postaví na nohy a dovede do téměř masakrózního finále. Silné hororové drama, které má opravdu co nabídnout. Po druhém shlédnutí o něco slabší, ale stále velmi působivé. ()
Mrazivá severská upírčina, ktorá na 1000 ( minimálne ) kilometrov predčila teplomilný Twilight ! ()
Tvrdá, nepoddajná a zimničná vyprávěnka, o neovladatelném a věčném hladu po lidské krvi, o šikaně a vzdoru, o mladičké lásce a snad i o zpívajícím sněhu. 85% ()
Nemám rád upírskou tématiku, nikdy mě nebavila. Upíry mám za přežitek, který se hodí maximálně na strašení malých dětí. Důvodem zřejmě je využití (zneužití) upírské tématiky pro laciné béčkové filmy. Tomuto subžánru zkrátka není přáno. Až na vyjímky. Jednou z nich bezpochyby je Ať vejde ten pravý Tomase Alfredsona. Až intimně dojemný (o to více ale hrůzu nahánějící) horor, nebo spíše dětské drama, je důkazem citlivého přístupu k látce. Na několika místech sice hapruje logika, což filmu nepříjemně pokopává nohy (otec Eli a jeho noční akce na příliš frekventovaných a osvětlených místech), ale celkově se jedná o velmi příjemné osvěžení vyčpělého upírského subžánru. Najdete zde klasické atributy, jako je problém s denním světlem, ale o upírech (krom Oskarova dotazu) tu nepadne ani slovo a neuvidíte žádné typické špičáky. Za co u mě film zaslouží maximální uznání je, že dokáže vyvolat v divákovi strach bez jediné laciné lekačky, jde naprosto proti proudu dnešních amerických hororů. "Rispekt"!! ()
už len pre ten pocit úlavy, po rozbití hlavy palicou - ()
Krásný, atmosférický, romantický, krvavý příběh... Po finské Sauně další výborný kousek ze severu... ()
Příliš pomalé a chladné. Nepochybuji, že to byl záměr, ale pojmout upírskou "romanci" jako těžkotonážní artfilm mi v případě tohohle filmu moc nesedlo. Srovnání s TWILIGHTEM je nemístné, tohle je snímek z jiného vesmíru a pro zcela jiný typ diváka. 60 - 70 % ()
Låt den rätte komma in má dobře rozpracované postavy, sympatický charakter upírky a povedeně vybudovanou atmosféru. ()
Úplný majstrštyk. Krutý, krvavý, zároveň ale i citlivý a dojemný film. Ať vejde ten pravý je jeden z nejkrásnějších filmů o přátelství, který nabízí úchvatné výkony hlavních dětských protagonistů a má tak hutnou atmosféru, že se mi chvílemi až tajil dech. Více netřeba dodávat, jednoznačně doporučuji! 100% ()
Dopredu musím povedať, aj napriek vyššiemu hodnoteniu, že sa stále jedná "iba" o klasický upírsky horor. Z tejto témy sa už zrejme nič nové vytrieskať nedá, stále sa točíme v tom istom kruhu udalostí v každom podobnom filme. Lenže švédsky príspevok do modernej témy má echt mrazivú atmosféru a pôsobí skutočne vážne tam, kde mainstreamovejší kolegovia vyznievajú nechcene smiešne. Vzhľadom na pôsobivé finále sa prikláňam k 80%. ()
Už jsem viděl americkou verzi, takže teď už to nebylo tak působivý a chyběl moment překvapení. Tamta měla Chloë, takhle se zase víc hodila do zimního prostředí. ()
Současná švédská kinematografie, to nejsou jen rodinné filmy o přátelství chlapce a jeho ochočeného potkana, který vysílá ČT1 v sobotu ráno. Ať vejde ten pravý představuje dobrý způsob, jak alespoň trochu nahlédnout do skandinávských filmových vod. Příběh samotný není moc originální, osvěžující je ale způsob, jakým je vyprávěný - tenhle film je seversky drsný, ale ne na efekt, a také znepokojivý (hlavně to nevyslovené spojení osudu Eliina opatrovatele a Oskara). Zasněžené Švédsko nabízí skvěle mrazivou atmosféru (trošku mi to připomnělo 30 dní dlouhou noc), postavy jsou v rámci možností civilní a sympatické je, že ačkoli se Alfredson inspiroval hollywoodskými upířinami, zůstává svůj, takže na konci nečekejte akční jatka ani krvavý happy end. A pozor, ačkoli v tomhle filmu hrají hlavní role odrostlejší děti, rozhodně to není učesaný dětský film, takže mladší sourozence s sebou do kina neberte. PS: Američani se prý rozhodli udělat remake, takže šup šup, ať to vidíte dřív, než z toho udělají uslintanou romanci. ()
GENIÁLNE - úchvatná atmosféra, božskí detskí herci v ústrednej dvojici a asi najoriginálnejšie spracovaná téma upírov v dejinách kinematografie, príklad toho, že nemusí sa jednať hneď o béčkarinu, ak sa vo filme objavia tieto krvilačné potvorky, asi najlepšie, čo som na MFF Bratislava 2008 videl, hold - severania to vedia! ()
Psychologický, pomalu plynoucí dílo o klukovi bez přátel a dívce s touhou po krvi. Na něco jako je tohle už jsem čekal dlouho, ale pořád nikoho nenapadalo to vymyslet. Pak přišli švédové a vytřeli mi zrak i mysl. Výborná kamera, skvělá padnoucí hudba a dokonalá atmosféra vytváří pomalej a příběhově i docela originální horror s dávkou romantiky a slušnou dávkou násilí, který je ovšem decentní a nesnaží se zakrejt chyby, jako je tomu u jinejch brutal debilit, co se točí poslední dobou za velkou louží. On tenhle film žádný chyby totiž nemá, tudíž nemá zbytečným násilím ani co zakrývat. Dokonce i výkony dětských představitelů jsou úžasný na to, že je to jejich první filmová i herecká zkušenost. Režijně nejlepší horor posledních deseti let. A to bez prdele. ()
Reklama