Ukrutne šťastní

Ukrutně šťastni je zajímavý film, který je možno doporučit ke shlédnutí, ale obávám se, že výše hodnocení je přímo úměrná množství viděných severských (a hlavně dánských) filmů. I přesto, že se Genz snaží od svých kořenů svým způsobem odpoutat, ať už tím, že se film vlastně nebere moc vážně či, že to rozhodně není Dogma s digikamerou a navíc je to western (prvky westernu jistě možno najít už v Dear Wendy), ale stejně to svůj původ nezapře. A jako příspěvek z těchto luhů a hájů, navíc od autora pro mě osobně výborného Číňana, si víc jak průměrné hodnocení nezaslouží. (13.07.2008)

Evropa prostě točit umí - Dánsko není výjimkou. Henrik Ruben Genz nám naservíroval drama smrdící bažinou a kravami, které se rozjíždí zcela nevinně, ale již brzy na vás chtě-nechtě dýchne zvláštní uzavřená atmosféra kolem obyvatel města, kde si "za trest" musí odsloužit pár měsíců policista Robert (charismatický Jakob Cedergren). Místy mi to připomínalo Lynchovo Twin Peaks, kde každý má co říct, ale mluvit se mu nechce. Nebudu nic prozrazovat, ale věřte, že ta surovost ve vás něco zanechá.. (26.01.2010)

Padajú tu mená ako Lynch, Von Trier a Coenovci, ja by som ale Ukrutne šťastných videl ako taký moderný western, kde je pôvodný pôdorys klasických westernov trochu pozmenený, ale podstatné je prostredie a postavičky. Ospalé mestečko, osamelý antihrdina, krčma ako v štýle starých saloonov, žena, ktorá potrebuje pomoc. A samozrejme dlhé, všehovoriace pohľady medzi postavami a kovbojský klobúk. Z tohoto uhlu pohľadu vám ani nebude vadiť nepravdepodobnosť deja a dementné chovanie hlavnej postavy pri zásadnom zvrate filmu. Dánska krajina je rovnako žánrovo príťažlivá, ako tá španielska v špagetti westernoch a je kľúčovou postavou filmu. Prečo nevznikajú aj u nás a našich západných susedov takéto zaujímavé žánrové kúsky, kde je navyše nad čím premýšlať? Kto je tu vlastne skutočným vrahom? (11.09.2013)

Trierovská vertikálmí deviace postav a coenovská falešná nekonfiktnost horizontálního prostoru - a v průsečíku zneklidňující drama náznaků a nehumorného humoru, který je úchylný jako postavy samy. Anticky sošný příběh o střetu řádu a neřádu, spravedlnosti a nespravedlnosti, racionality a impulzu. Dokonale chladné, dokonale přesné, dokonale divadelní. (25.10.2010)

Jakob mě okouzlil, už v Submarinu, které na mě hodně zapůsobilo a tady je neméně skvělý. Atmosferický snímek se strohou konverzací, bažinou převlečenou za skládku mrtvol a jiného nepotřebného harampádí. Spolkem karbaníků, kteří hledají parťáka. A jiných podivných lidiček v jednom podívném městečku, kde si problémy řeší zcela svérázným způsobem po svém. Takže náplava Robert, který se tam přijede, tak trochu schovat, před nevalnou minulostí, si záhy svými nechtěnými skutky a činy podepíše ortel. A myšlenky na odchod z tohoto podivného městečka, kde se všichni tváří ukrutně šťastně se pomalu rozplynou, jak mraky nad bažinou. "Teď jsi náš Roberte". (20.03.2018)