Muž v tieni

O panovi Polanskom si mozeme po ludskej stranke mysliet cokolvek, ale po tej reziserskej mu niet co vytknut. Skvely pochmurny konspiracny pribeh, ktory vas ponecha v napati celych tych 128 minut. Styri hviezdy za to, ze Pianista bol proste lepsi a tym padom ich v tejto skale nemozem hodit na jednu uroven, hoci filmy to su obidva brilantne a este aj za herecke obsadenie, ktore mne v rolach Adama Langa a Ruth nesadli. (18.07.2010)

Není to vlastně žádná věda, jak se na konci dozvíme, ale Polanski tahá diváka celou dobu za nos velmi zručně. Ta chladná a odtažitá atmosféra, kterou vytváří uplakané počasí a jeden architektonicky vyšperkovaný dům, funguje. Není to klasická ‚schíza‘, ale McGregorova paranoia s přibývajícími minutami narůstá do netušených rozměrů, zvláště když se kolem něj pohybuje neméně výtečný herecký ansábl, a já čekal na vyvrcholení s nedočkavostí malého děcka. Podávání lístku je jedna z nejintenzivnějších scén roku. 4 a ½. [Filmová noc 2010] (19.06.2010)

Nejsem zrovna velký fanoušek politických thrillerů, ale tohle byla prostě fajnová prácička ze staré školy. Stínový spisovatel, kráčí ve stínu svého předchůdce možná víc než by mu bylo po chuti. Spisovatelsky znuděný McGregorův ksicht nás příjemně nepříjemným způsobem vede celým příběhem, který je tajemnější než obsah šuplíku stolu britského ministra. Pierce Brosnan si příležitost zahrát arogantního politika vychutnává plnými doušky a do kamery se nám dokonce zazubí i legendární Eli Wallach. Polanski to všechno precizně kočíruje a Alexandre Desplat složil tak nadupaný, uším lahodící soundtrack, že tu pátou hvězdičku s klidem v duši dám. - Sportujete? - Ani ne. (23.07.2010)

Polanskiho brilantní tichá pošta, na jejímž konci odkryje karty (zakřičí) takovým způsobem, z kterého jsem si sedl na zadek. Předvídatelnost, nepředvídatelnost. Pátá hvězdička za závěrečných několik vteřin, kdy jsem měl pocit, že jsem se s pomocí stroje času vrátil do roku 1974! a kulisy Londýna vystřídal mystický Chinatown. (15.08.2010)

První polovinu filmu jsem čekala, kdy se příběh posune kupředu, a v druhé polovině jsem se ve všech těch zápletkách začala ztrácet. A byť si momentálně věřím, že jsem pointu pobrala, několik scén mi svým druhotným významem vzhledem ke konci stále úplně nesedí. Nechme ale příběh příběhem. Forma by z mého pohledu nadšence do filmu noir mohla zakrýt všechny nedostatky příběhu, i tady mám ale výhrady. Nějak bych se vůbec nezlobila, kdyby Polanski tentokrát atmosféricky ještě přitlačil. Sledovat přes prosklenou stěnu domu dopadající dešťové kapky je sice mega cool, po traileru jsem čekala mnohem znepokojivější a pochmurnější atmosféru. (15.06.2010)