Hačikó: Príbeh psa

Príbeh o výnimočnom priateľstve medzi človekom a psíkom. Dojímavý snímok, ktorí by mali vzhliadnuť všetci čo túžia po domácom maznáčikovi. Pes nie je hračka na pýšenie sa, ktorú chceme z roztopaše či módy. Je to nový člen rodiny, ktorému sa treba venovať VIAC, ako svojmu novému počítaču či tabletu. Ten totiž má na rozdiel od spomínaných krámov dušu. Krásny film. (27.01.2014)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)

Tak jsem si zase jednou pobečela...:) Od určitého okamžiku už jsem cítila, že se ty slzy chtějí dostat ven, ale to jsem je ještě zvládla udržet. Říkala jsem si, že bych film možná i zvládla bez pláče. Jenže od scény, kdy se Richard Gere už nikdy domů nevrátí, jsem to prostě už nedokázala zastavit. Bylo to silnější než já:) Několik scén bylo tak dojemných a tak strašně "heartbreaking," že se to prostě nedalo vydržet. Zvláště pasáž, kde už zestárlý Hachi pomalu ťapká po kolejích, nebo scéna, kdy se po letech setká na nádraží s Joan Allen. Nádherný film o mimořádné psí lásce a věrnosti k člověku a o její nesmrtelnosti, který je o to více dojemnější, že se skutečně stal. Myslím, že lidé se mají od zvířat ještě co učit, zejména co se týká naprosté oddanosti, věrnosti a silného pouta. Zvláště v dnešní "moderní" době, kde si lidé jeden druhého už přestávají vážit, a pojmy jako "tolerance", "respekt", či "pokora" a mnoho dalších, se začínají ztrácet v dáli. (28.07.2013)

SPOILER do takej miery ako oficialny text distributora. Môže existovať niečo prvoplánovejšie ako smrť hlavnej postavy, následne usoplená rodinka a slzavé psie oči najvernejšieho priateľa? Pekne to vystihol Subjektiv a myslim, že 20 minút by bolo tak tak akurát. Hallström a Kaczmarek z toho naštastie úspešne extrahujú všadeprítomný Rosamunde Pilcher nádych. Aj keď si mylím, že prvého menovaného to už v posledých rokoch za kamerou moc nebaví. 55% (30.08.2011)

Neuvěřitelně silný a působivý příběh, který na lidské city spolehlivě funguje a to ani divák nemusí vědět, že je inspirovaný skutečnou událostí. S vědomím tohoto faktu je snímek ještě více dojemný. Hačikó - příběh psa nám ukazuje sílu přátelství, které nevyhasíná ani po letech odloučení. Každý, kdo se do tohoto filmu dokázal ponořit, tak jej musel dokoukávat rozmazaně skrz orosené či přímo uslzené oči. Nebyl jsem výjimkou. Film s velkým F, už dlouho jsem nebyl u sledování jakéhokoliv snímku tak dojatý, takže nemohu dát nižší hodnocení než plné. (14.11.2010)