Hačikó: Príbeh psa

Príbeh o výnimočnom priateľstve medzi človekom a psíkom. Dojímavý snímok, ktorí by mali vzhliadnuť všetci čo túžia po domácom maznáčikovi. Pes nie je hračka na pýšenie sa, ktorú chceme z roztopaše či módy. Je to nový člen rodiny, ktorému sa treba venovať VIAC, ako svojmu novému počítaču či tabletu. Ten totiž má na rozdiel od spomínaných krámov dušu. Krásny film. (27.01.2014)

O tom, ze pes je najvernejsi a najlepsi priatel cloveka dokazuje tento krasny dojimavy pribeh podla skutocnosti, ktory sa stal v Japonsku v 20-tych rokoch minuleho storocia, avsak scenar je prepisany do sucasnosti v USA. Najprv som si myslel, ze reziser Lasse Hallström chcel natocit tento film a obsadil do neho Richarda Gereho, avsak je to presne naopak, Richardovi ako producentovi filmu sa pacil scenar a vybral si ako rezisera prave Lasseho, s ktorym spolupracoval uz na filme SKANDAL (2006). Je az neuveritelne, ako dokaze byt pes verny svojmu panovi a to po dlhe roky. Je krasne aj to, ze na zeleznicnej stanici v Japonsku, kde pes cakal je ako na pamiatku postavena bronzova socha tohto krasneho psa. Uplne chapem aj nizsie hodnotenia, nie kazdy ma rad taketo dojaky a pre niekoho to mohol byt aj nudny film, avsak ja som sa nenudil ani chvilku a pribeh psa, jeho pana a ludi, ktori ich poznali ma zaujal na 100%. _________ Richard Gere - (Parker Wilson) +++ Joan Allen - (Cate Wilson) +++ Cary-Hiroyuky Tagawa - (Ken) +++ Sarah Roemer - (Andy) +++ Jason Alexander - (Carl) +++ Erick Avari - (Jasjeet - predajca hot-dogov) +++ Produkcia: Richard Gere +++ (13.12.2010)

Tak jsem si zase jednou pobečela...:) Od určitého okamžiku už jsem cítila, že se ty slzy chtějí dostat ven, ale to jsem je ještě zvládla udržet. Říkala jsem si, že bych film možná i zvládla bez pláče. Jenže od scény, kdy se Richard Gere už nikdy domů nevrátí, jsem to prostě už nedokázala zastavit. Bylo to silnější než já:) Několik scén bylo tak dojemných a tak strašně "heartbreaking," že se to prostě nedalo vydržet. Zvláště pasáž, kde už zestárlý Hachi pomalu ťapká po kolejích, nebo scéna, kdy se po letech setká na nádraží s Joan Allen. Nádherný film o mimořádné psí lásce a věrnosti k člověku a o její nesmrtelnosti, který je o to více dojemnější, že se skutečně stal. Myslím, že lidé se mají od zvířat ještě co učit, zejména co se týká naprosté oddanosti, věrnosti a silného pouta. Zvláště v dnešní "moderní" době, kde si lidé jeden druhého už přestávají vážit, a pojmy jako "tolerance", "respekt", či "pokora" a mnoho dalších, se začínají ztrácet v dáli. (28.07.2013)

Inu, Akita Inu, aneb Lasse se vrací.. Mé cynické Já napadalo, jak tenká je hranice mezi věrností a nechápavostí, či že pátrání po zaběhnutém Hačim se od jistého dějového zlomu zúží asi na metr čtvereční prohledávané plochy. To druhé, samojedí Já, přemýšlelo o dojemné oddanosti až za hrob a němých pohledech, co vydají za tisíce slov.. Je jasné, že spousta hodnocení se bude odvíjet od vztahu diváka ke psům, tzn., že city přemůžou rozum a na tom není nic špatného. Jinými slovy, kdo bude na konci řvát jako stará bába, stydět se nemusí, neboť v tom rozhodně nejede sám. Mou tvář však slzy nezkrápěly, neboť jsem zavalen úpěl pod tklivým klavírem a hlavně mi Hallström nenabídl výraznější vklad veselosti do jinak zbytečně trudného příběhu. Vždyť život není jen černobílý, ne? (01.07.2013)

Nasnáším ten film! První hodinku jsem lehce znuzeně krčila rameny a říkala si: "A co? S vlastními psy jsem si zažila a stále zažívám více zábavy." Jenže pak se to stalo a já si po zbytek stopáže připadala jak taliánská plačka, snad jen rvaní vlasů chybělo. Ne kvůli Ryčrda, toho jsem mohla okašlat, ale trochu pro jeho rodinu a hlavně pro toho čokla, pro tu nekonečně věrnou psí duši, neschopnou pochopit, jak marně čeká, až se ten slizký páníček zase objeví ve dveřích nádraží. Tudíž jsem se provzlykala k závěrečným titulkům, bez ohledu na tmu si šla ven chvíli pohrát se svou chlupatou ničitelkou, odměnit ji hrstí piškotů jen za to, že je... a teď tady uroním 4 mokré hvězdičky s dodatkem: už tenhle film nechci vidět! Taky by na něj neměl koukat nikdo s vlažným či negativním přístupem k šelmám psovitým. 75% A mimochodem, Hačiho styl vítání má moje psice důrazně zakázán; nejsem vůbec nadšená, když dostanu blátivý kopanec do žeber. (29.06.2013)