Réžia:
Lasse HallströmKamera:
Ron FortunatoHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrajú:
Richard Gere, Joan Allen, Cary-Hiroyuki Tagawa, Sarah Roemer, Jason Alexander, Erick Avari, Bates Wilder, Robert Capron, Americo Presciutti, Robbie Sublett (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Americký profesor Parker Wilson dochádza denne vlakom do práce. Jedného dňa nájde na stanici opustené šteňa japonskej rasy akita inu. Aj keď je manželka Cate najskôr proti tomu, aby si ho ponechal, láska jej manžela k psovi ju nakoniec presvedčí. Hači, ako psíka pomenujú, denne sprevádza svojho pána na stanicu a večer ho tu opäť víta. Jedného dňa však Parker zomrie a na stanicu sa už nikdy nevráti. Hačikó však verne čaká na svojho pána deň čo deň, celých deväť rokov na rovnakom mieste. Až do svojej vlastnej smrti... Legenda o nesmrteľnom pute a vernej oddanosti psa k svojmu pánovi sa v Japonsku traduje dodnes. Je dôkazom, že aj ten najobyčajnejší rituál sa môže stať najväčším a najčistejším vyznaním lásky. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 076)
Hezký příběh o věrnosti až za hrob podle skutečných událostí z Japonska 20. let minulého století. Lasse Hallström jej ale přenesl do současné Ameriky a vůbec to nebylo na škodu. Richard Gere vypadal v tomhle snímku určitě o dost přirozeněji, než v rolích stárnoucích seladonů, obletovaných mladými slečinkami. Děj je milý i smutný zároveň, ale není smutný "negativně", protože věrnost je určitě krásná vlastnost. A musím říct, že i když psa nemám a asi ani nikdy mít nebudu, tak takového, jako byl Hačikó bych bral.... Roky běží... A Hačikó stále čeká... ()
Tak jsem si zase jednou pobečela...:) Od určitého okamžiku už jsem cítila, že se ty slzy chtějí dostat ven, ale to jsem je ještě zvládla udržet. Říkala jsem si, že bych film možná i zvládla bez pláče. Jenže od scény, kdy se Richard Gere už nikdy domů nevrátí, jsem to prostě už nedokázala zastavit. Bylo to silnější než já:) Několik scén bylo tak dojemných a tak strašně "heartbreaking," že se to prostě nedalo vydržet. Zvláště pasáž, kde už zestárlý Hachi pomalu ťapká po kolejích, nebo scéna, kdy se po letech setká na nádraží s Joan Allen. Nádherný film o mimořádné psí lásce a věrnosti k člověku a o její nesmrtelnosti, který je o to více dojemnější, že se skutečně stal. Myslím, že lidé se mají od zvířat ještě co učit, zejména co se týká naprosté oddanosti, věrnosti a silného pouta. Zvláště v dnešní "moderní" době, kde si lidé jeden druhého už přestávají vážit, a pojmy jako "tolerance", "respekt", či "pokora" a mnoho dalších, se začínají ztrácet v dáli. ()
Film jako takový upřímně nestojí za moc,po herecké stránce je nevýrazný, co se vizuálu týče,zaujmou asi jen stromy měnící se podle období.. Ale ta síla příběhu o přátelství mezi zvířetem a člověkem je opravdu dojemná. Někdo může říct sentimentální, naivní a nejspíš to tak je, ale ve mně to zanechalo neskutečný dojem. ()
Útok z prvej línie na slzné kanáliky. Keď sa filmu už nedarí dojímať, začne citovo vydierať a keď sa človek cíti byť zase otupený kopne ho do hlavy. Hallstromovi by už mali konečne zakázať točiť. Bolo to síce pekné ale pod vkusnejšou taktovkou to mohlo byť úžasné. 7, 00001/10 a Marley je úplne inde...takisto ide vo finále cez čiaru ale elegantnejšie a vkusnejšie ()
Po hodně dlouhé době jsem u filmu nedokázal udržet slzy v slzných kanálcích. Podobné filmy nemám rád (obzvláště se zvířaty), jelikož mě skoro vždy spolehlivě emočně vyždímou. Kapesník jsem tentokrát nepotřeboval, vystačil jsem si s rukávem. Richard Gere hraje příjemného učitele hudby, do kterého by se zakoukal snad každý pes, stalo se to u jedné z nejkrásnějších ras (poprvé jsem měl možnost blíže poznat), jehož představitel Hachiko se stává zcela pochopitelně a i po právu hvězdou filmu. Film si založím na nějaké viditelné místo, ale už si jej asi nikdy nepustím. Nemíním být emočně vyždímán dvakrát stejným způsobem. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (26)
- Skutečný Hačikó se stal v Japonsku natolik populárním, že se na něj přijely podívat miliony lidí. V den, kdy zemřel, byl v celém Japonsku vyhlášen státní smutek. Psíkovi postavili přímo na nádraží v Šibuja sochu, která zde stojí dodnes. (Petulka88)
- Hačika coby štěně představují psi plemene Shiba inu (nejmenšího japonského plemene), nikoli Akita inu (největší japonské plemeno). (SanyDenny)
- Skutočný Hačikó bol bielej farby, zatiaľ čo Hačikó vo filme má sfarbenie červené. Obidve farby sú podľa FCI štandardu č. 255. Ďalej je ešte uznávané sfarbenie žíhané. Ostatné farby sa nepripúšťajú ako telesný znak Akity inu. (Carol Pifková)
Reklama