Hačikó: Príbeh psa

Film jako takový upřímně nestojí za moc,po herecké stránce je nevýrazný, co se vizuálu týče,zaujmou asi jen stromy měnící se podle období.. Ale ta síla příběhu o přátelství mezi zvířetem a člověkem je opravdu dojemná. Někdo může říct sentimentální, naivní a nejspíš to tak je, ale ve mně to zanechalo neskutečný dojem. (11.08.2012)

Tzv. emoční ždímák, co přeždímal i mě. Navzdory téměř žádnýmu vývoji příběhu, protože tam jde opravdu jen o to, co je už řečeno v obsahu a nic dalšího se tam nestane, film je naprosto podřízen lince Gere - pes, což je na jednu stranu i úleva, protože se tam neřeší žádný typický vedlejší vztahový linky (např. manželská krize by se tam tak hodila, ale díky bohu...). K hercům - pes samozřejmě nejlepší, Gere fajn, Joan Allen výborná, solidní výkon podává i Cary-Hiroyuki Tagawa. Takže radím - přečtěte si obsah a pak se zeptejte, jestli se chcete hodinu a půl konstantně dojímat. Pokud ano, směle do toho. Zklamaní nebudete, co se dojemnosti týče, tak to vydá nejmíň za pět finálí King Konga. (18.03.2012)

Švédský režisér Lasse Hallström natáčí s položeleznou pravidelností od roku 1999 jeden film ročně, chválu na jeho příspěvek z roku 2009 bych ale trochu mírnil. Film natočený podle japonského snímku z roku 1987 je samozřejmě velkou uslzenou oslavou přátelství mezi člověkem a psem. A také snímkem, kterému chybí pevná kostra. Prostý příběh nabídne nejprve odmítání nalezeného psiska, následně jeho pevné ukotvení v rodině univerzitního profesora a potom věrné čekání na mrtvého pána. Pardon, ale Hachiko mě vážně nedojímal. Pod kůži se mi dostávají rozhodně jiné kousky. Spíš mě vytáčelo to, jak se všichni usmívají, mají se rádi, poplácávají si po ramenou, podávají si pomocnou ruku a až hlavní dvounohý hrdina zaklepe bačkorami, všichni tu svorně slzí a trpí. Nejen diváky, kteří mají doma nějakého čtyřnohého kamaráda, nicméně dokážu pochopit, to ale neznamená, že z téhle líbivé jednohubky, padnu na zadek. Jan Andrzej Pawel Kaczmarek samozřejmě na výbornou!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (17.12.2012)

Děsná slaďárna, že se až stydím, že jsem tomu podlehl, ovšem dobře natočené filmy s domácími mazlíčky na mě působí mnohem více, než cokoli jiného, a Hachiko je přesně to, jak si dojemný film představuji. Ačkoli jsem tak trošku tušil, o čem přesně příběh pojednává jsem nevěděl a udělal jsem dobře, a i ostatním radím - nečíst oficiální synopsi! Až si v nedohledné budoucnosti pustím Hachiho znovu, a že si ho pustím rád, nejspíše to po hodině utnu, jelikož nevím, jestli bych to podruhé dal. Až tak mě to zasáhlo. A abych nezapomněl, Richard Gere je naprosto geniální!...100% (20.03.2014)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)