Hačikó: Príbeh psa

Švédský režisér Lasse Hallström natáčí s položeleznou pravidelností od roku 1999 jeden film ročně, chválu na jeho příspěvek z roku 2009 bych ale trochu mírnil. Film natočený podle japonského snímku z roku 1987 je samozřejmě velkou uslzenou oslavou přátelství mezi člověkem a psem. A také snímkem, kterému chybí pevná kostra. Prostý příběh nabídne nejprve odmítání nalezeného psiska, následně jeho pevné ukotvení v rodině univerzitního profesora a potom věrné čekání na mrtvého pána. Pardon, ale Hachiko mě vážně nedojímal. Pod kůži se mi dostávají rozhodně jiné kousky. Spíš mě vytáčelo to, jak se všichni usmívají, mají se rádi, poplácávají si po ramenou, podávají si pomocnou ruku a až hlavní dvounohý hrdina zaklepe bačkorami, všichni tu svorně slzí a trpí. Nejen diváky, kteří mají doma nějakého čtyřnohého kamaráda, nicméně dokážu pochopit, to ale neznamená, že z téhle líbivé jednohubky, padnu na zadek. Jan Andrzej Pawel Kaczmarek samozřejmě na výbornou!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (17.12.2012)

Po hodně dlouhé době jsem u filmu nedokázal udržet slzy v slzných kanálcích. Podobné filmy nemám rád (obzvláště se zvířaty), jelikož mě skoro vždy spolehlivě emočně vyždímou. Kapesník jsem tentokrát nepotřeboval, vystačil jsem si s rukávem. Richard Gere hraje příjemného učitele hudby, do kterého by se zakoukal snad každý pes, stalo se to u jedné z nejkrásnějších ras (poprvé jsem měl možnost blíže poznat), jehož představitel Hachiko se stává zcela pochopitelně a i po právu hvězdou filmu. Film si založím na nějaké viditelné místo, ale už si jej asi nikdy nepustím. Nemíním být emočně vyždímán dvakrát stejným způsobem. (12.03.2010)

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)

Film se spoustou klišé, který mě ale neuvěřitelně emočně zasáhl. Film je citové vydírání a je jen na vás, jestli na to skočíte, nebo ne. Já jsem na to bohužel skočila a u filmu jsem si fakt pobrečela, jako už dlouho ne. Pro milovníky psů je film ideální. Film není dokonalý, ale nesmírně dojemně natočený. O to více, když víte, že je film inspirován skutečným příběhem. Bylo by hezké vědět, že mi bude někdo někdy tak věrný, jak to dokázal tento pes Hachiko. (18.11.2010)

Hallstrom zase tlačí na to, aby byly slzy za každou cenu, ale dělá to tak přirozeným a nenuceným způsobem, že za to nelze nedat palec nahoru. Based on true story přiběh mezi pánem a psem je podaný bez zbytečného sentimentu, bez přebytečných kýčovitých emocí navíc, jinými slovy úsporně akorátní. V půli filmu budete držet pěsti a fandit, aby se téhle idylické rodince v idylickém maloměstě, kde se všichni mají rádi a všechno funguje, zastavil čas a to dobré bylo napořád. Ač je to nereálné. (28.05.2017)