Neporaziteľný: Vykúpenie

Před pětadvaceti lety bychom něco takového s chutí zbaštili a po vyběhnutí závěrečných titulků hned véháesku přetáčeli na nejlepší sekvence. Zatímco Seagal nebo Van Damme jsou dnes rádi, že ráno vstanou z postele a že si na ně východoevropská produkce vzpomene, přicházejí další, kteří se snaží zalepit díru na trhu. Některé chvaty v podání Scotta Adkinse naštěstí působí tak grandiózně, že odpustíme tu vatu okolo a budeme si vychutnávat fotogenické zpomalovačky a souboje, které jsou nesmírně choreograficky lákavé, dlouhé a přehledné. Žádné nervózní cukání kamerou a bleskurychlý střih. Florentine má ve své filmografii velké výkyvy, tohle ale ustál se ctí. (06.06.2015)

Třetí díl Neporazitelného je na tom nejlíp. Opět o něco vyšší úroveň než předchozí díl. I když opět to není nic světoborného, ale tady aspoň trochu na rozdíl od dvojky debilnost příběhu ustupuje do pozadí. Prostě tu máme turnaj nejdrsnějších vězňů z celýho světa a vítěz získává propustku ven, což jak se ukáže není až tak pravda, ale vše se dá vybojovat! Fajty jsou i tentokrát ok, snad jenom menší výtka k tomu finálnímu, který je tedy největší klišé jaké se dá vidět. Adkins dostává jako svině a pak se vzmuží a dobije borce i se zlomeným kolenem... Nic novýho pod sluncem, ale choreografie je fajn a Scott to řeže velmi slušně. samozřejmě, že jak to celé dopadne je naprosto předvídatelné už od začátku, ale to už jaksi patří k věci. Zkrátka solidní řežba nic víc níc míň. 60% (21.09.2013)

Kdo hledá film čistě pro pobavení, okořeněný vymakanými souboji s dechberoucí choreografií, nechť sáhne po Undisputed III. Sem tam trapná hláška, tady béčková scéna jako hovado, jinde zase úsměvně přehnaný scénář. Ale v součtu to vůbec nevadí, protože skze celý snímek si nelze nevšimnout mohutné lásky, kterou do filmu tvůrci vložili. Chlapíci, co milují akci a starou klasiku se rozhodli, že si natočí vlastní béčko roku 2010. Expendables mají také svoje kouzlo, ale tohle na mě dýchlo jaksi více, a užil jsem si to na 110 procent. Výhodou je, že není nutná znalost předchozích dílů. Jinak je tenhle akčňák v mých očích mixem Shawshanku, Yip Mana a mého guilty pleasure: Souboje cti. Co rozhodně překvapí, když už ne potěší, je sice jednoduchý, nicméně zejména ke konci silný "příběh". (25.08.2010)

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)

"Mluvení není moje silná stránka." Boyka je borec. Dokonce i já bych měl problém zmlátit ho. Viděl bych to spíš na remízu ... teda kdyby neměl ruce, nohy, hlavu a já bych se nepouštěl do žádnejch větších akcí. Stejně bych prohrál, protože Boyka je fakt borec. Přesto je naprosto nepochopitelný, jak jsem se u toho bavil. Příběh totiž napsal někdo, kdo těch ran do palice inkasoval fakt honě, ale ty souboje jsou natočený naprosto perfektně. A o to asi šlo víc, než ukázat chyby v gruzínským vězeňským systému. (26.12.2022)