Prichádza Satan!

Mívám někdy ten pocit, když malá vletí s řevem do obýváku.., ale ne, dělám si legraci, ona je andílek.. Koitus Belzebuba a šakalí feny má za následek zrození antikrista, Donner chrlí jednu sugestivní scénu za druhou a diplomat Peck zcela nediplomaticky vláčí dítě po podlaze kostela s úmyslem udělat z něj na oltáři jehelníček, což na herce jeho gentlemanského formátu bylo vzhledem k očekáváním publika více než odvážné. Chválit Goldsmithovu hudbu je jako poučovat satanistu, ať si ten kříž na zdi v kuchyni otočí, že jinak nateče Ježíšovi krev do hlavy, nicméně i přes tu houstnoucí atmosféru, čím dál tím ostřejší zub času přeci jen na The Omen své ďábelské dílo vykonal. Odehrávat se to celé na začátku 21.století, sešli by se na konci při pohřbu satani dva. George junior by držel Damiena za ručku, skotský teriér Barney by dováděl v oválné pracovně s černým rotvajlerem a ze střechy prezidentského paláce by již na Saddáma mířil padající hromosvod.. (08.04.2010)

V době výtvorů jako "Hostel" nebo "3:15 zemřeš" působí tenhle třicet let starý skvost jako blesk z čistého nebe. Naprosto úžasný a geniální snímek se zcela odprostil od hororových klišé a jede zcela na své vlně. Narozdíl od "Vymítače ďábla" absentuje nechutnými scénami a přidává nám mnohem více na napětí. Zhruba od třicáté minuty napětí a mrazení v zádech nezmizí. Jerryho Goldsmitha musel při komponování ovlivnit snad sám ďábel, protože takhle děsivý a pekelný chorál se jentak neslyší a Jerry za něho dostal zaslouženě Oscara. V roli velvyslance Thorna si neumím představit nic jiného, než mužnou tvář Gregoryho Pecka. Nesmrtelné scény jako útok psů na opuštěném hřbitově, oči ďábelské chůvy v nemocnici, skleněnou tabulí uťatá hlava, zápas Thorna s chůvou v potemnělém domě a závěrečný výstřel v kostele - to budu mít v paměti napořád. Richard Donner svým prvním velkým filmem udělal revoluci v horovém žánru a myslím, že jej žádným svým jiným filmem nepřekonal. (17.11.2006)

Satanská tématika ve filmovém horroru má svou nesvatou trojici: Exorcistu, kterého tady v původní kinoverzi vidělo maximálně tak 5% uživatelů, Prince of Darkness, kterého tady pochopilo tak 5% uživatelů a právě The Omen. Počátkem 90. let, kdy naše biografy rychle doháněly resty alespoň z posledních dvou dekád, jsem měl tu čest vidět tenhle film 3x v kině. Jaké to bylo? Jako když jdete na legendu a pak s úžasem zjišťujete, že pověsti nelhaly. Dokonalé! A takové je to dodnes. Stejně jako ten první jmenovaný film, který tady v jeho skutečné podobě zná jen hrstka vyvolených (a ne, ani "theatrical version" z blu-ray jí není) nebo ten druhý, jehož kvality ocení přibližně stejná hrstka. William Friedkin, Richard Donner a John Carpenter odvedli vynikající práci. Říkal někdo, že Rosemary má děťátko? Tak to už raději El Dia de la Bestia (1995) nebo Devil (2010). (10.06.2024)

Také máte pocit, že Antikrist je v současnosti v každém druhém spratkovi stojícím vedle vás v MHD, akorát že jeho fňukáni neprovází geniální Goldsmithův soundtrack? No i kdyby ne, tak vězte, že Omen patří do vzácného druhu filmových mysteriózních horrorů z dob, kdy tento žánr ještě stavěl na atmosféře a hercích. Směle ho lze řadit mezi Exorcistu či Dotek Medusy (a to nejen datem vzniku), byť se Damien i se svým psíkem v jejich stínu trochu krčí. Ne moc, ale trochu přeci jen. Reputaci si tak Satanův chlapec zachraňuje především skvostným závěrem, který však stejně výše dva zmínění mají lepší. (26.03.2008)

Omen ani po toľkých rokoch nestráca na svojej hrôzostrašnosti. Goldsmithova skladba vyvoláva mrazenie vo všetkých partiách tela (vážne všetkých!) a Gregory Peck zahral postavu veľvyslanca vskutku bravúrne (David Warner detto). Mierne zamrzí prvá časť snímku, ktorú považujem za rozťahanejšiu než je únosné, ale sekundárna partia, omnoho výraznejšia a temnejšia, vynahradí menej kvalitný rozbeh presne ako sa na atmosferický horor patrí. (02.01.2011)