Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Jan SvěrákHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Ondřej Svěrák, Zdeněk Svěrák, Oldřich Kaiser, Kristýna Badinková Nováková, Filip Čapka, Jiří Macháček, Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška (viac)VOD (5)
Obsahy(2)
Kuky se vrací, film scénáristy a režiséra Jana Svěráka, je dobrodružný i poetický rodinný příběh, v němž ovšem hlavní role přebírají hrdinové ze světa dětské představivosti. Šestiletý Ondra trpí astmatem, a tak ze “zdravotních důvodů“ musí pryč i jeho oblíbená hračka - růžový medvídek Kuky. Když maminka vyhodí Kukyho do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie, v níž prožívá medvídkovy příběhy v neznámém přírodním světě. Je to ale opravdu jen sen malého kluka a nebo se Kuky skutečně vydal za největším dobrodružstvím svého plyšového života? Kuky se vrací představuje v kontextu současné domácí kinematografie skutečně jedinečný snímek, a to nejen pro své zaměření na rodinné publikum spojující dětského i dospělého diváka, ale i pro netradiční a moderní kombinaci hraného a animovaného příběhu, plného akčních scén a vtipných dialogů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (877)
Dávám tři hvězdičky a trochu si přitom připadám, jako bych tomu růžovému plyšákovi vydloubávala očíčka, ale nemůžu si pomoct: já jsem se po většinu filmu prostě nudila. Příběh mi nic nedal, ba ani důvodů ke smíchu se moc nenašlo a že je vizuál celý takový jiný, neotřele zvláštní, to jaksi nevyváží celkovou nezáživnost a rozháranost Kukyho. Nevím, jestli bych byla nadšená v kuřecím věku, malinko o tom pochybuju. Sociálně inženýrský houmlesácký finiš mě pak přiměl při hodnocení váhavě mávat myší mezi dvěmi a třemi hvězdičkami... nakonec pro jednou vyhrála moje laskavá, infantilní stránka, leč pouze o ňadra vrcholové gymnastky. 54% ()
Proč jsem si neužil film Kuky se vrací. Zdeněk Svěrák svou postavičku nedabuje, jen čte její text stejně jako učitel předčítá diktát. Velké moudro číhá pod každým spadnutým listem. Akční scény jsou velkolepé, ale až na jednu výjimku (vajíčka) agresivně samoúčelné. Lesní svět je nádherně svůj (i s onou špetkou pro českou animaci příznačné ošklivosti), ale nejspíš v něm nefungují žádná stálá pravidla (jako například ve fikčních světech pixarovek). Netuším, kdo měl být cílovou diváckou skupinou: menší diváci se na projekci nudili a odcházeli dlouho před koncem, jako „dospělý“ jsem se u některých momentů (píppíphafhaf) cítil velmi trapně a coby dospělému by mi nejspíš vadilo zredukování rolí obou rodičů na nutné minimum. Psychického času jsem v kině strávil nejméně 2 hodiny (reklamy nepočítám), obzvlášť úmorných bylo posledních deset minut. Kuky se tváří jako hravý film (nelze si nevzpomenout na Pojarovy medvědy), ale potřeba poučovat je v jeho případě silnější než touha hrát si. Apendix: s ústřední eko-myšlenkou návratu k přírodě jaksi neladí fakt, že ti, kteří z lesa záslužně odvážejí syntetický odpad, jsou vykreslováni jako padouši … mít navíc pod deset let, asi se pár týdnů bojím do lesa vůbec vkročit. 70% Zajímavé komentáře: Radek99, Magyar, Dannysek4U, fuckme, Adam's ()
Právě jsem se vrátil z předpremiéry v Českých Budějovicích a jsem pln různorodých pocitů, kterými mne nový (a asi docela přelomový) film Jana Svěráka naplnil. Na jedné straně převládá nadšení z naprosté originality, která je vtisknuta do loutkařiny a estetické roviny Kukyho odysey, absolutně zvládnutého řemesla (stálý a osvědčený tým Svěrákových spolupracovníků, jemuž vévodí Smutného dokonalá kamera a Fišárkův precizní střih, vypadl snad jen tradiční autor hudby Ondřej Soukup, který byl však více než dobře nahrazen), na straně druhé mírné rozpaky z celkového vyznění, v němž převládl spíše nostalgický a posmutnělý podtón a tak trochu působil jako nějaká rodinná psychoterapie, v jejímž běhu mi scházela tvůrčí invence otce scénáristy Zdeňka Svěráka, respektive jeho obvyklé mixování tragického a komického, z Kukyho se na mě mimo pilin sypala záplava spíše toho smutného, na což jsem nebyl připraven. Dlouho jsem si také nemohl zvyknout na hlasový projev Janova syna Ondřeje, který mi nepřišel jakožto ideálně zvolený, ač potomek slavných předků, stále je to výrazný neherec, což v případě postsynchronu vadí. Když však Svěrák junior a jeho tým rozevřel po chladnějším entrée přede mnou coby divákem to úžasné panoptikum lesního života, v běhu děje jsem na výše zmíněné pomalu zapomněl. Kuky se vrací je filmem apriori pro dětského diváka, ale svou nespoutanou invencí a bytostnou originalitou, týkající se především vizuální složky, osloví asi každého. Jan Svěrák spolu s animátorem Jakubem Dvorským (z brněnského vývojářského týmu Amanita Design, který proslul vizuálně unikátně zpracovanými flashovými hrami Samorost 2 a Machinarium a videoklipem pro dánskou post-rockovou skupinu Under Byen) vytvořili pak zcela originální a nezaměnitelný svět lesních bůžků a bytostí a jejich estetika je natolik osobitá, že dává vzpomenout na to nejlepší z české školy animovaného filmu. Jasné inspirační zdroje lze pak rozpoznat v díle světoznámého českého výtvarníka Františka Skály, zvláště v jeho dvou knihách Jak Cílek Lídu našel a Skutečný příběh Cílka a Lídy, jimž peripetie Kukyho jakoby z oka vypadly. Stejně tak jsem si vzpomněl na dávnou Skálovu retrospektivní výstavu v centru Egona Schieleho v Českém Krumlově, kde byly již tehdy k vidění vozítka podobná těm, na kterých se prohání kapitán Hergot. Možná je škoda, že se Skála rozhodl nakonec se celého projektu neúčastnit, mohla tak vzniknout obdoba Švankmajerova podílu na legendárních filmových parodiích dua Brdečka/Oldřich Lipský, přesto se spolupráce Svěrák - Dvorský ukázala jako nanejvýše plodná a životaschopná. Předesílám, že dle mého úsudku se Kuky směle může měřit s originály typu Trio z Belleville, tak osobitý je jeho design. Škoda, že trochu vázne složka scenáristická a že hlavní dvojroli nehraje a nedabuje výraznější dětský herec... PS: Jak řekl na předpremiéře přímo Jan Svěrák, na filmu se podílelo celkem 180 lidí, z toho 80 film přímo natáčelo a 100 pak sedělo u svých PC a vyrábělo počítačové efekty, retušovalo atd. Ten poměr napovídá mnohé o dnešním fenoménu zvaném film... (Kdeže časy skromných Ropáků jsou...) () (menej) (viac)
TV/// Dabing 8/10 Děj 5/10 Hudba 6/10 Prostředí 8/10/// +nejvíc asi zaujme kamera, to jak snímá prostředí a jak nám ho představuje je skoro až úchvatné, obraz je ostrý, tvůrci si především u loutek pohráli s detaily, zároveň zmíním že loutky jsou dobře vedené a pohyb působí řekněme uvěřitelně, dítě bez problému uvěří, že v lese někdo takový žije, dospělí divák si naopak vychutná hlasy herců, kteří dabují ty malé potvůrky, potěší hra na hodné a zlé, kdy je jasné komu budete fandit -nejvíc mi asi vadil příběh, který jsem nepochopil, stejně tak jsem nepochopil ani závěr, byla to všechno jen dětská fantazie?, no a především mě to nudilo, kromě akčních sekvencí "jízda v autech" bych dokázal tento film bezpečně prozívat/// Kuky se vrací je technicky výborně provedený film. Však těch plusů má opravdu mnoho. I dětem se nejspíš bude líbit. Režie taky není špatná. Jen ten scénář mě vůbec nezaujal a i přes všechna hezká pozlátka mám z filmu hodně špatné dojmy a pocity. Proto nemůžu hodnotit lépe. Právě naopak, dvě hvězdičky by byly akorát, nebýt zmiňované technické kvality. Konec, Kuky se už nevrátí./// Celkem 63%/// ()
Přesně podle očekávání... Hype až na kost, především pak proto, že si velká část publika není schopná přiznat, že nebývale hutný vizuál ještě dobrý film nedělá. Ne, ani v české kotlině. Loutky jsou sice parádní, výprava (pokud se jí dá lesní palouček nazvat) rovněž potěší nejedno oko obrazového fajnšmekra, ale všechno ostatní je jen jedna velká křeč. Scénářem, připomínajícím Maxe a maxipříšerky, počínaje a nit velmi často ztrácející režií konče. Svěrák se chtěl očividně zavděčit dětem i dospělým, jenže zatímco pro ty menší je Kuky jenom roztomilá nuda, ti větší jen těžko překousnou fakt, že "dabing" kolikrát působí jako literární předčítání a většina dialogů sestává z infantilního žvatlání, jež mě po 20 minutách iritovalo způsobem, že jsem si chtěl do uší strčit vypukaný popcorn a vyndat ho až ve chvíli, kdy Svěrák rozjede jednu z libových (leč stále jen poetických) akčních scén. Když vás na filmu o pilinami vycpaném medvídkovi, vracejícím se domů ze smetiště, nejvíc baví "lidská" linie (která je imho mnohem imaginativnější), je holt něco špatně. Celuloid s Kukym je důkazním materiálem. P.S.: Fandil jsem Anuškovi. A nebojím se to přiznat. ()
Galéria (77)
Fotka © Falcon
Reklama