Virtuálna realita

Z průzkumné cesty do vesmíru se stává nejsledovanější reality show na Zemi. Dvanáctičlenná posádka se musí vyrovnat s odloučením, samotou a napjatými vztahy mezi sebou samotnými (vše pod drobnohledem "BigBrother" kamer). Ve volném čase astronauti unikají do virtuálního světa, kde si spokojeně užívají až do chvíle, kdy se v programu objeví "chyba". Otázkou zůstává, kdo je za onu chybu zodpovědný... zahrává si s posádkou lodní počítač, nebo stojí za sabotáží někdo z pasažérů? To se dost možná nikdy nedozvíme, protože podle posledních informací to vypadá s realizací samotného seriálu bledě. Pomalejší rozjezd pilotu vynahradí silné finále a Ronald D. Moore by podle mě šanci zasloužil. Kdyby vznikl další kvalitní sci-fi seriál jako Battlestar Galactica, neměla bych nic proti. (28.06.2009)

Reality show je pro mě v současnosti pojem, po kterém mám husinu, kdykoliv ho někde vidím. Nejenom, že jsem tím vším přežranej, ale prostě už toho mám neuvěřitelně plné zuby. A co si pak mám myslet o tom, když něco takového zkouší tvůrci zkombinovat se sci-fi právě ve Virtuality. Tenhle film jsem dal vlastně jenom kvůli tomu, že je to Sci-Fi. Dlouho jsem se na žádné z vesmíru nepodíval. A musím říct, že mě nasralo už jenom to, jak je to natočené. No, tak, co jsem taky měl čekat jinýho. (11.10.2012)

Tak trochu logické vyústění střednědobých tendencí televizní "zábavy" - skloubení "umělé" reality show, sci-fi a dramatu, kde ve středu dění stojí vhodně zvolený -rozuměj velmi rozmanitě, aby byl dostatečně konfliktní- vzorek lidské populace, jenž je vhazován do fantasticky-dramatických situací. Tento materiál ještě nabývá na své síle ve chvíli, kdy je divákovi servírován skrz netradiční nelineární způsob vyprávění, tedy skrz introspektivní vnímání jednotlivých charakterů, kdy je třeba celkový pohled na věc skládat jako mozaiku. Navíc není tak podstatná logika děje, jako maximální snaha o dojem realističnosti. A opět se daří ... Ronald D. Moore & Michael Taylor (dva z nejsilnějších koňů stáje BSG) znovu útočí na diváka salvou emocí, pesimismu a deprese. A já se ptám, zda to má smysl, točit seriál, kterým se pomalu a jistě daří stírat 4 zeď, kdy si divák přijde v kolektivu charakterů jako doma, protože jsou to "obyčejní a chybující" lidé vhození do extrémních situací, které řeší racionálně, až to budí dojem realističnosti, a který statečně tne do současných problémů (ať už globálních či společenských), že z nich pomalu stříká krev? Inu pro scífkové emoční masochisty (ano řadím se mezi ně i já) by to byl nejkrásnější splněný sen, kdyby Virtuality seriál vznikl, žel je to zatím ve hvězdách. 80% BTW - hudba, herci a režie ... nadprůměrný televizní standard. (03.08.2009)

Peter Berg jako režisér pilotního dílu k seriálu? Zvláštní spojení a ještě podivnější výsledek. Virtuality se totiž dají lehce definovat jako spojení Sunshine s 2001: vesmírnou odyseou (Hal zdraví lidstvo), hologramu ze Star treku a reality show jako je Big Brother. Zvláštní, že? Několika členná posádka je vyslána za nalezením nové planety pro destruktivně žijící lidstvo a na palubě se začnou dít zvláštní věci... a vše je předáváno ve formě reality show na planetu Zemi. Celý koncept má potenciál, ale na více jak sezonu bych udržení vysoké laťky určitě neviděl. Už pilot má slabé okamžiky a sledovat v této formě celý seriál by nemuselo divákovi dneška vůbec stačit. Osobně to na déle jak jednu sezonu opravdu nevidím a raději bych Virtuality viděl v podobě 4 dílného miniseriálu. (04.07.2009)

Nakonec dost zklamání oproti tomu, jak jsem na to byl zvědavý. Ten nápad mi sám o sobě nepřipadá blbý, kdyby to neskončilo jen u pilotního dílu, asi bych ještě jednu epizodu dal, protože některé postavy jsou zajímavé a možná by se z toho na konci vyvrbila zajímavá pointa (ačkoli tak nějak tuším, že by se ukázalo, že i ta vesmírná výprava je jenom virtuální realita). Bohužel ale ani ten pilot už nevypadá moc zajímavě. Jakoukoli atmosféru zde totálně zabíjí kamera, která asi po celou dobu má evokovat ten pocit reality show, ale upřímně, v tom případě by tam muselo být kamer tolik, že by byly fakt všude, protože zhruba 2 kamery v místnosti vám neudělají tak detailní zoom na posádku z tolika úhlů. A třeba reality show měly evokovat jen ty záběry, u kterých je to i označené, že budou použity do televize. V tom případě by se jednalo o Dogmu 95, protože ty záběry jsou v drtivé většině případů příšerné a otravné. Výběr posádky je taky divný - místo nějakého realistického výběru těch nejzkušenějších (když se má jednat o tak důležitou misi) tu máme vozíčkáře, chlapa s Parkinsonem a pár postav, které jsou psychicky v prdeli ačkoli jejich cesta sotva začala... Dějově to skutečně strašně připomíná Defying Gravity, ale tam je to po všech stránkách lepší a zajímavější. A chytřejší, z tohohle kromě trošky ponorky nevypadne nic inteligentního. U Virtuality se obávám, že bych s tím po 2-3 epizodách sekl. Jestli se to za pilot posunulo tam, kam se to posunulo, tak se obávám, že by se to jenom strašně vleklo, aby to vystačilo na co nejvíc epizod. A jestli by koncept zůstal stejný - jakože asi ano - tak by mě to moc nebavilo. A fakt se obávám, že by z toho nakonec vypadlo to, co jsem napsal hned na začátku komentáře. Líbila se mi teda ještě hudba, vizuál vesmíru (a byl tam Neptun, což je pro mě další plusový bod) a pár scén, které měly potencionál, ale jinak to není zrovna povedený pilot. Lepší 2* (02.01.2021)