Tron: Dedičstvo

Viete si predstaviť, čím mohol byť tento technologicko-dizajnérsky skvost, keby spĺňal isté kritériá, ktoré akosi automaticky od filmov vyžadujeme? Tým, čím by bol film s hutným a hlbokým príbehom, keby sa v imaginárnosti, dizajnérskej nápaditosti a futuristickom vizionárstve vyrovnal TRONovi. Všímajte si detaily (palubné dosky lietajúcich korábov, dizajn motoriek, krivky svietiacich lemovaní kostýmov či rozpadnutie/rozpixelovanie „figúrok“ po zásahu diskom), zasadenie týchto detailov do plynulosti jázd, lietania a bojových baletov, a synchronizáciu tohto elegantného vizuálneho tanca s majestátnou elektronickou *HUDBOU* (“Daft Punk would like to thank Hans Zimmer, John Powell and Harry Gregson-Williams” ;-). Hlášky typu „You gotta be kidding me“ proste ignorujte a nechajte sa slastne zviesť odpoveďou „Pripútaj sa!“ na otázku „Ako sa voláš?“ Nech už TRON: Legacy je či nie je blbina, je to filmová udalosť, jediný film svojho druhu a bude napodobovaný. (17.12.2010)

Kosinski (pravděpodobně) zůstane tvůrcem jednoho filmu. Kdo zhlédne jeho reklamní spoty na YOUtube a pak Tron Legacy, pochopí, že tenhle režisér je sice designérským géniem s naprosto ojedinělým citem pro vizuálno, což dokonale podtrhují Daft Punk svojí hudbou, ale absolutně nevýrazným vypravěčem. Ty pokusy o epiku jsou hodně úsměvné, zbytek tak nějak nefunkční. A přesto to, pokud mermomocí nebudete chtít seriózní filmové dobrodružství, nedá vydechnout, protože ten primitivní děj vlastně není vůbec na škodu. Každopádně to lze vidět dvojím způsobem. Buďto pouze ‚vidět‘ (třeba časem v HD), anebo to v ‚prožít‘ ve 3D (a to mám k téhle technologii docela averzi jakožto laciné vějičce bezradných tvůrců). (05.01.2011)

Netušil jsem, že zůstanu na stejném hodnocení jako u Trona z roku 1982. Ač vizuální a hudební podívaná pokročila hodně kupředu. Vyprávění příběhu srazilo úroveň hodně nízko. Ale možná je to tím, že se jedná o velkolepé dílo v rukou debutujícího režiséra Josepha Kosinskiho, který na své režisérské židli nesl velké břímě. A takový je výsledek. (08.01.2011)

Trochu jako Avatar,v tom smyslu,že jsou všichni natolik okouzleni vizuálem,že jaksi pozapomněli na debilní a kýčovitý obsah.Já ale nijak odvařená nebyla a když se sama sebe zeptám,co se mi na Tronovi zaujalo,tak mě napadne jen makeup a vlasy té bílovlasé holky:-)Ale ne dobře,nebudu nespravedlivá;začátek se mi jakžtakž líbil.Pak to šlo bohužel z kopce.Možná přeháním,ale podle mě je to taková podívaná pro kluky,kteří rádi paří hry,nic víc. (06.03.2012)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)