Milý John

Další klasická romantická slaďárna, která se tentokrát ovšem řadí o třídu výš, už jen kvůli režisérovi Hallströmovi, jehož filmy stojí vždycky za to. Ústřední dvojice mi seděla podstatně víc, než např. u filmu Remember me. Sice jsem u filmu postrádal větší svižnost, ale historky Johna a jeho otce byly příjemným oživením. Takže si myslím, že 75% je slušivých. (with J.) // (31.3.2013) - O 2 roky a 2 měsíce později druhé shlédnutí. Jenom dodám, že fanoušci milostných příběhů si přijdou rozhodně na své. Příběh sice hraje hodně na city, ale přiznejme si, že zejména ženy mají občas rády, když si pořádně u filmu zabulí. Takže to ani panu Hallströmovi nevyčítám. Navíc moje mamka říkala, že samotná kniha je také velmi emotivní a smutná, čili režisér nám jen v obrázkách a zvuku podal to, co pan Nicholas Sparks (autor knihy) vytvořil. Procenta ponechávám. 75% (31.01.2011)

jedno velké a už milionkrát omleté klišé - rozhodně jsem od Lasse Hallströma čekal něco originálnějšího.. celý snímek navíc až moc připomíná Zápisník jedné lásky - napadlo mě to už v kině a to jsem ještě ani nevěděl, že autorem knižních předloh k oběma filmům je stejný spisovatel (Nicholas Sparks).. 3* (10.03.2010)

I když stokrát okopírujete jeden koncept, bude pořád stejně tak silný jako minule. Láska na dálku je nevyčerpatelné téma, které dokáže svou jednoduchou premisou vždy vydolovat to pravé emocionální rozpoložení. Milý Johne disponuje sympatickou ústřední dvojicí, chytlavými songy a bezvýchodnou situací a Hallstrom ji jako vždy dokáže přenést na plátno tak hřejivě a nenuceně jako z omalovánky. Ale jedná se o pozitivum, když víceméně ohlodává nejen svou předchozí (a lepší) tvorbu, ale i podobně zaškatulkované filmy, které jsou v podstatě naprosto o tom samém? (18.04.2010)

24.4.2010 ~ Na tenhle film se dost plive, ale zas až tak špatné mi to nepřišlo. ~ Tenhle film není nelogický, jen je to červená knihovna, zasazená do "současné" Ameriky, hodně přitažená za vlasy. Channing Tatum, vycházející hvězda vypracovaného těla a neobvyklého jména, tu upoutá pozornost jedné blondýnky heroickým skokem do klidných vod přístavního mola, kde se dlouze a hluboce potápí pro její smáčenou kabelku, aby ji mohl na dně uchopit a jak Perseus Medusinu hlavu třímat tento smáčený kousek látky vítězoslavně nad hlavou, zatímco jej bičuje klidná hladina (stopro mi tam někde chybí čárka). Slovo dá slovo a je z toho láska jako trám i když jen na dva týdny. Channing je příslušník speciálních jednotek US Army a je tu jen na dovolené, musí zpátky. A tak si oba slíbí věčnou lásku, ona jede zpět na školu (taky má jen prázdniny), on zpátky do služby, ale stále si píší. ~ Channingovi se blíží konec služby a všechno by bylo slaďácky zakončeno, kdyby si to v tu dobu nerozmyslelo napálit do dvou mrakodrapů několik vypatlanců z liščí nory a Channing tak nemusel (vážně musel?) službu prodlužovat. Na jedné z návštěv to ona nenese zrovna s nadšením (no bodejť) a po návratu zpět na bojiště netrvá dlouho a Channing dostává košem, přičemž ona si bere někoho jiného. Do toho umírá Channingův otec, částečný autista, pomalu umírá i její nový manžel, Channing se zachová jako pravý americký hrdina a nezištně pomáhá, načež uběhne nějaká doba a jejich pohledy se znovu střetnou. Takový happy-end nehappy-end, domýšlet si musí divák sám. ~ Ono to není úplně špatné, ale sráží to ta, až přespříliš do očí bijící potřeba být filmem dojemným, až z morku kosti dloubajícím jakékoliv city. Tolik prvoplánově dojemných zvratů a záběrů a dialogů se vidí málokde. Nelehký úděl amerického vojáka, nelehký úděl osamělé americké ženy, oba za pomoci vnitřní síly překonávajíc nástrahy podlého osudu, oba po americku odměněni za výdrž a píli. Prostě taková moderní červená knihovna. Ne úplně pitomá, ale také ne úplně nezapomenutelná. (19.03.2013)

Solidní oddychovka. Pryč jsou stupidní romantické slaďárny. Tvůrci pochopili, že když už mají natočit romantickou zápletku s absentujícím komediálním podtextem a chtějí, aby se na to dalo dívat, je potřeba se nad celým dělej trochu zamyslet. U obsazení hlavních rolí je to velmi podobné. Zde se to celkem povedlo a to především v případě Channing Tatuma. Lepší se každým dnem. Občas je snímek lehce předvídatelný, ale dá se to vydržet. Inteligence díkybohu nechybí, i když nic převratného nečekejme. Pořád je to Hallstrom, který prioritně umí brnkat na city velmi klasickým způsobem, který se sice lehce okoukává, ale působí stále. (26.06.2010)