Réžia:
Uli EdelScenár:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrajú:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (viac)Obsahy(3)
Historická dráma o nemeckej radikálnej skupine RAF. Masové protesty a narastajúca politická uvedomelosť mladých ľudí v šesťdesiatych rokoch vyústili na začiatku nasledujúceho desaťročia do radikalizácie študentov, ktorí sa chceli vymedziť voči nacizmu, za ktorý bola spoluzodpovedná generácia ich rodičov. Zároveň sa snažili o boj proti tomu, čo považovali za priame pokračovanie nacistickej politiky - americkému imperializmu, podporovanému nemeckou vládou, ktorej členovia sami mali nacistickú minulosť. Ich úsilie postupne prerástlo v ozbrojený zápas so štátom, v ktorom ani jedna z bojujúcich strán nebrala ohľad na nič a na nikoho... (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (485)
Němci nemají mnoho filmových hitů, ale mohou těžit ze své historie plné ožehavých kapitol. Televizní matador Edel zvolil RAF a předvedl nad očekávaní působivou akční jízdu. Nejde však fandit ani jedné straně barikády. Mladí rebelové se promění v psychopaty a byrokratické krysy jsou jako vždy za psí čumáky. ()
Dalo by se říci něměcký velkofilm. Nesmírně zajímavý a co do počtu informací vyčerpávající dokument, který přesně popisuje události ke kterým došlo ve Spolkové Republice Německo v 70. letech. V té době přešly studentské protesty proti vietnamské válce až k vytvoření hnutí RAF (Frakce Rudé Armády). Tato teroristická organizace si rozhodně nebrala žádné servítky a člověk jen s otevřenou pusou může sledovat její zápolení s kapitalistickým státem. Proč zde mluvím o těchto historických faktech? Protože film opravdu o ničem jiném není, je to naprosto přesná rekonstrukce. Autoři ponechali ve filmu automobilové espézetky, počty nábojů, počtu obětí, snad i rozmístění vlajek na manifestech autentické. Snímek je naprosto nestranný. A je pouze na divákovi, na kterou stranu se přidá. ()
Po poněkud válečnější variantě druhý film pracující s problematikou konfliktu ve Vietnamu, který jsem minulý červnový víkend (2009) shlédnul. Tento německý snímek se sice tématem zabývá z trochu jiného úhlu - je to hlavně faktem, že se neodehrává v USA - a jiným způsobem, ale v podstatě je stejně dramatický, surový a možná i depresivnější. Po Temném rytíři pro mne byl tento divácký zážitek podobným, jako když jsem při zmiňované komiksové adaptaci pociťoval nepříjemný pocit vstát ze sedačky, nakopat Jokerovi zadnici a "poprosit" ho o klid zbraní. Tak mučivé, téměř nesnesitelné je pozorovat i v tomto snímku Uliho Edela věci, vykonávané hlavními postavami na "obyčejných" lidech. Sledovat čím dal tím ničivější a bezohlednější akce RAFu, které jde v podstatě o dobrou věc, je totiž ke konci filmu vážně drsné. Ty mladé lidi lze pochopit a sympatizovat s nimi (ostatně jako půlka tehdejší Spolkové republiky), jenže si donekonečna nelze nalhávat rozdíl, tu mez, kdy podobné teroristické akce přestávájí být mimo osu morálního přesvědčení a inteligentní objektivity. Toto napínavé drama je tak ve svém důsledku o tom, že nedosáhne-li člověk co nejrychleji svých dobrých/špatných cílů, postupně se z něj stává bezohledný fanatik. A to není dobré ani pro něj, ani pro jeho okolí. P.S. Třetí film v blu-ray. ()
Obdivuji Němce zato, jak zvládají v poslední době přesně to co mi v naší kinematografii schází snad vůbec nejvíce. Umění popasovat se s vlastním pokaňkaným názorově neujasněným stínem minulosti, aby to fungovalo jak v čistě filmové rovině, tak i jako jakž takž nestranné "zúčtování s minulostí". Nejdříve Good bye Lenin, Pád třetí říše, poté Životy těch druhých, svým způsobem i Náš vůdce a nyní Baader Meinhof Komplex, který má navíc jednu nezanedbatelnou přidanou hodnotu - je z těch jmenovaných jasně nejlepší. A to tak, že mi ani nevadil nesmyslně pozdní čas uvedení na Febiu. Aspoň jsem využil pražskou nočku i na něco jiného než k návratu z hospody či letiště. Akorát škoda výrazného opadnutí tempa v druhé polovině. Je to díky chronologickému vyprávění sice zcela logické, ale stejně bych ocenil tu a tam nějaký oživující flashback, který by rozvířil tu tlachací šeď (neplést s nudou!) během procesu. PS: Jó, to takhle kdyby si někdo u nás vzal do péče Mašíny, jako to udělal Edel právě s RAF, tak to by bylo něco... ()
Famózně natočené a myšlenkově neobyčejné závažné drama, které z mého pohledu občas doplácí až na přílišnou snahu položit si všechny otázky naráz. Odvážné řešení nechat diváka proniknout k samotnému zdroji terorismu a naslouchat názorům těch "zlých" v konvenčním slova smyslu je výborné, ale nevyvaruje se průniku bolševických frází do samotné myšlenkové struktury filmu. Přesto neotráví tak jako Soderberghův Che, lidé z filmu Uliho Edela zůstávají především lidmi, nikoli mýty z rudých plakátů. Při šíři problematiky, jakou Baader Meinhof Komplex otevírá, se občasné lavírování a rozpaky daly očekávat. Nakonec převládne pocit z opravdu vydařeného a provokativního filmu, který se pokouší vidět věc i z druhé strany – ze strany RAF. A zpochybnit, zda se všechno zlé na tomto světě dá svalit pouze na stranu těch pomatených aktivistických myslí... Slabších 5*. P.S. Hlavní melodie je vskutku kulervoucí, něco tak dobrého jsem už dlouho neslyšel. ()
Galéria (81)
Zaujímavosti (14)
- Píseň od Deep Purple "Child In Time" zazní, když se děj filmu odehrává v roce 1969. "Child In Time" je z alba "In Rock", které ale vyšlo až v roce 1970. (FilmFan24)
- Stejnojmenná kniha Stefana Austa poprvé vyšla v roce 1985. Originálním způsobem přiblížila boj Rudé odbojové armády proti německému státu. Nesoudí ani neobhajuje, nevynáší žádný verdikt, morální ani faktický. Je to pouze záznam, kronika událostí, které vyvrcholily v tzv. německý podzim v roce 1977 únosem a následným osvobozením letadla společnosti Lufthansa, sebevraždami uvězněných vůdců RAF a vraždou prezidenta Asociace zaměstnanců Hannse Martina Schleyera. (POMO)
- Scénárista Bernd Eichinger a režisér Uli Edel za sebou mají dvě úspěšné spolupráce: My děti ze stanice ZOO (1981), příběh podle skutečné události o mladistvé dívce závislé na heroinu a Poslední útěk do Brooklynu (1989) s Jennifer Jason Leigh a Burt Youngem v hlavních rolích. (POMO)
Reklama