Baader Meinhof Komplex

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Obdivuji Němce zato, jak zvládají v poslední době přesně to co mi v naší kinematografii schází snad vůbec nejvíce. Umění popasovat se s vlastním pokaňkaným názorově neujasněným stínem minulosti, aby to fungovalo jak v čistě filmové rovině, tak i jako jakž takž nestranné "zúčtování s minulostí". Nejdříve Good bye Lenin, Pád třetí říše, poté Životy těch druhých, svým způsobem i Náš vůdce a nyní Baader Meinhof Komplex, který má navíc jednu nezanedbatelnou přidanou hodnotu - je z těch jmenovaných jasně nejlepší. A to tak, že mi ani nevadil nesmyslně pozdní čas uvedení na Febiu. Aspoň jsem využil pražskou nočku i na něco jiného než k návratu z hospody či letiště. Akorát škoda výrazného opadnutí tempa v druhé polovině. Je to díky chronologickému vyprávění sice zcela logické, ale stejně bych ocenil tu a tam nějaký oživující flashback, který by rozvířil tu tlachací šeď (neplést s nudou!) během procesu. PS: Jó, to takhle kdyby si někdo u nás vzal do péče Mašíny, jako to udělal Edel právě s RAF, tak to by bylo něco... (28.03.2009)

Scénář: Bernd Eichinger .. _ Yes, how many times must the cannon balls fly Before they're forever banned? _ Yes, how many years can some people exist Before they're allowed to be free? _ Yes, how many times can a man turn his head Pretending he just doesn't see? _ Yes, how many ears must one man have Before he can hear people cry? _ Yes, how many deaths will it take till he knows That too many people have died? _ The answer my friend is blowin' in the wind The answer is blowin' in the wind. _____ Špičkové německé ohlédnutí za první generací ultralevicové teroristické skupiny Rote Armee Fraktion. Produkčně a technicky nesmírně namakaný snímek (autentičností i obdobným vizuálním zpracováním mi připomněl nedávný jiný špičkový retro počin - francouzský L' Instinct de mort) s pevnou režijní rukou a výtečným hereckým obsazením. Informací a postav je mnoho, hlavně ze začátku je dění neučesané, mění se polohy, ale konečný výsledek je perfektní, včetně spousty průběžných, otevřeně zobrazených teroristických akcí. ___ Němci mají zajímavé avšak dosti pokřivené a pošpiněné dějiny a skrz filmy (třeba Das Leben der Anderen apod.) se s nimi vyrovnávají na výbornou. Jen tak dále a především velké díky Bernde. 100%. (30.03.2009)

Nesmlouvavá rekonstrukce, která si celou dobu drží správný odstup a přitom diváka protáhne skrz smršť dokonalé akce (otázkou zůstává, zda-li se to dá u podobného filmu takhle brát) a náhled do duší lidí, kteří založili novou formu moderní války. Němci si své historické bolesti léčí skrz filmy a dopadá to nadmíru skvěle. Široko daleko jim mohou závidět (nás nevyjímaje). (15.04.2009)

Nestačím se v poslední době divit ( v pozitivním slova smyslu ), jak se Němci prostřednictvím filmového plátna začínají vypořádávat se svou " stinnou minulostí. " Nedávno jsem shlédnul snímek Das leben den Anderen a liboval si a teď tohle. Režisér Uli Edel zde líčí ( až dokumentární formou ) a snímku to jednoznačně prospívá , příběh německé studentské organizace RAF, která vznikla jako reakce na protest proti brutálnímu policejnímu zásahu při demonstraci v roce 67. Protesty se týkaly především války ve Vietnamu a také byly namířeny proti Íránskému šáhovi. Mezi první členy patřila mimo jiné novinářka Ulrike Meinhof. Příběh vás ihned od začátku vtáhne přímo doprostřed dění a vaši pozornost udrží po celou dobu snímku ( ikdyž maličké zvýšení tempa a prostřihy v poslední části , kdy jsou členové RAF uvězněni a souzeni ) by neuškodilo. Berte to , ale pouze jako nepatrnou výtku, na výsledný dojem to nemá rozhodující vliv. Tvůrci se snažili o co nejvěrnější zachycení autentičnosti na úkor efektičnosti, budiž jim tedy odpuštěno :o) Co musím vyzdvihnout jsou vynikající herecké výkony, brilantní kamera, střih, opravdu precizně odvedené " akční scény ", kdy má člověk silný pocit, že se ocitnul uprostřed dění, nádhera. To vše parádně " ukočírováno " Uli Edelem a ještě umocněno precizním výběrem hudby. Ta dodává snímku na dynamičnosti! Nesmírně silný zážitek, 90%. p.s. nemůžu nedodat, že jako u většiny případů i tato skupina v úplném zárodku vzniká i z pochopitelných důvodů, člověk by s nimi i sympatizoval , aby se následně původní myšlenka dostala na úplný okraj a začalo nesmyslné vraždění a odnášeli to nevinní lidé... Podobné snímky: Životy těch druhých, Mnichov - s veškerou úctou ke Spielbergovi, jeho Mnichov nesahá tomuto snímku ani " po kotníky " . (19.06.2009)