Sestra

Jeden dlouhý "klip" k poměrně starému albu Psích vojáků. Nejslabší jedinci odešli z kina již po prvních deseti minutách, silnější nátury po půl hodině a jen pár zbylých mohykánů vydrželo do závěrečných titulků. Jedná se nepochybně o zajímavý a ojedinělý počin, ale s knihou (prý) příliš společného nemá, hlavní hrdina je krajně nesympatický, jeho "vztah" s onou dívkou téměř k neuvěření a těch pouze pár silnějších momentů, které ovšem téměř vždy pohřbila triková a efektová onanie, mi tedy k aspoň solidnímu filmovému zážitku, bohužel, nestačilo. Škoda. (13.12.2008)

Ne nadarmo je ústředním motivem zrcadlo, jelikož každý záběr je jako střípek o němž ale bohužel nevíme, kam patří. Každý muž, když poprvé ve svém životě uvidí k sobě padat hvězdu, zavře oči, aby si něco přál. Když je však otevře, uvítá ho jen nekonečná temnota. Bez této zkušenosti by však nikdy nepoznal jaký je skutečný život. Díky Vítovi Pancířovi za tento pokus. Už jen za tu snahu má u mě neskonalý respekt. (04.01.2012)

Po dlouhé době opravdu originální a intenzivní český počin. Výborně zpracované po vizuální i hudební stránce, navíc dlouhé (spíše krátké) tak akorát, vzhledem k tíži a způsobu sdělení obsahu. Výborně, skvěle, a to nejen pro milovníky bratří Topolů! 9/10 PS: útěk některých diváků z kina jsem zažil také, není se ale čemu divit, toto není film vhodný pro masové publikum, je to typický art, spíš by bylo divné kdyby nahodilí "popkorňáci" reagovali jinak... (23.01.2009)

po technické a hudební stránce určitě zajímavý (a nutno dodat i odvážný) projekt... sestra není zrovna filmem pro běžného diváka a vyžaduje velkou koncetraci. mám z toho smíšené dojmy, některé momenty byly opravdu dost nepříjemné, dlouhé chvíle mi trvalo, než jsem si na formu zvykl, a neDeska se svými neBeskými přednostmi patří spíše kamsi k pohraničí... no takže to nechám asi na neutrálních 50%, ať jsem z obliga... možná, že si to dám někdy znovu a posunu hodnocení výš... a nebo níž. (03.12.2010)

Určitě půjdu na Sestru ještě několikrát, chci vyzkoušet, co to se mnou udělá příště. Ovšem napoprvý to na mě hodně zapůsobilo, úplně mě ten film pohltil. Hudba Psích vojáků se střídá s Filipem Topolem chrlenýma pasážema ze Sestry (dost syrovým způsobem - "když on měl Filip zrovna nový zuby", jak prozradil režisér Pancíř), k tomu precizně, působivě a rytmicky sestřihaný obrazy zabíraný ruční kamerou, chvíli roztěkanou, chvíli soustředěně statickou... a dohromady něco, co mě vtáhlo do sebe a vypustilo až na konci. Při sledování takovýho filmu je pro mě důležitej pocit, kterej ve mně vyvolá, a tenhle pocit byl zatraceně silnej... Myslím, že se Sestra povedla - ačkoliv totiž stojí spíš na básnivých a snových pasážích románový předlohy, dokázala způsobit, že se mi v hlavě objevovaly další a další obrazy, který tam byly porůznu naskládaný a poschovávaný od doby, kdy jsem čet román. V tomhle filmu neni důležitej příběh (ne že by tam nebyl), ale pocity, reminiscence, atmosféra. A tohle všechno funguje. Pro fanoušky Jáchyma Topola a kapely Psí vojáci je to od Víta Pancíře moc pěknej dárek. (09.01.2009)