Zákon gangu

Synové anarchie - nedoceněný a mnohými dokonce nepochopený seriál, který naprosto dokonale a v celé své šíři vykresluje život motorkářského gangu, potažmo celé bikerské subkultury. Kurt Sutter ukázal svůj um v psaní kvalitních krimi zápletek již v policejní "dvojce" The Shieldu (jedničkou zůstane navždy The Wire) a zde ještě přitvrdil! Seriál jede téměř v každém díle na plný plyn, míra napětí je vysoká a postavy si nestačí vydechnout, neboť je na každém rohu čeká další pořádný průser, či kmotrovská odplata za jejich předchozí odplatu... I pokud vás motorkářská tématika nezajímá, Sons of Anarchy jsou pořád výborně napsaná a perfektně funkční gangsterka s charismatickými postavami (božský Opie)! Úžasná přidaná hodnota pak přichází v onom vykreslení subkultury MC. Scházet se s "bratry" ve stylové klubovně, mít na rameni vytetovanou drsnou lebku, vzbouzet respekt pouhým pohledem ze sedla blyštivého Harleye, to jest undergroundová verze Amerického snu. Ona některými zesměšňovaná drsnost zde rozhodně není sebeparodická a vlastně ani tolik nadsazená. Samozřejmě, aby seriál fungoval jako zábavná TV show, je třeba občas vybočit z mezí realističnosti, což se projevuje zejména na častých přestřelkách, do kterých se MC určitě běžně nepouští, ale jinak je ta pravá esence subkultury MC vystihnuta perfektně. členové se vnímají za bratry, nasazují za sebe život, nerespektují autority, ale mají vlastní morální pravidla. Má to své kouzlo - nemusíte se s ním stotožňovat, nemusíte chtít žít "jako oni", ale to vůbec neznamená, že vás to nebude bavit prožívat skrz obrazovku. 9/10 (18.12.2013)

Seriál střídá napínavé dramatické scény s obyčejně nezáživnými jako je tomu tak například u Dextera. Abyste z některé scény dostali pořádný emociální zátah, musí mu předcházet někdy i zdlouhavé budování atmosféry. Ale pokud je vám tenhle vyprávěcí styl blízký, nebudete si nač stěžovat. SoA je povedeným vyobrazením života, který běžný smrtelník nepozná - což je možná i dobře, a tak je mnohem lepší proniknout pod roušku jednoho amerického mýtu prostřednictvím televizní obrazovky a dostatečně si tak vychutnat imaginární poryv větru v rozcuchaných vlasech při jízdě na nablyštěných motorkách, co psaly historii Ameriky. (24.06.2011)

Rozoberať príbeh, a polemizovať o čom celý seriál bol, nemá význam. Teda pre mňa. Ja som to všetko brala tak, ako to prichádzalo. Raz ma to bavilo, inokedy som sa nestačila čudovať, čo za somarinu pozerám, ale je pravda, že som sa k pozeraniu nemusela nútiť. Rozjazd to má trošku pomalší, potom si chvíľu treba zvykať na neskutočne namachrovaných majstrov sveta na motorkách, ktorí môžu asi všetko. No a keď si zvyknete, tak vám možno niektorí aj k srdcu prirastú. Úroveň seriálu je ako sínusoida, raz je príbeh zaujímavý, inokedy sa zdá, že tvorcovia varili z vody, posledná séria je už ale úplne na hrane a záverečnú umeleckú bodku za seriálom tam ani nemali dávať ... a vôbec, dobrovoľne priznávam, že tento seriál by som nikdy nepozerala, keby v ňom nehral fešák Charlie, ktorý v posledných dieloch hral úplne parádne. Štvrtá hviezda za neho. Hudbu to malo výbornú, a tu aspoň jeden song ... https://www.youtube.com/watch?v=XF-qH7G9ACI (25.08.2014)

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)