Muži, ktorí nenávidia ženy

Filmová adaptace megaslavné detektivky Stiega Larssona se úplně nepovedla. To, co na papíře vypadá zajímavě a originálně, náhle na filmovém plátně dostává nádech lacinosti. Mám rád pomalé filmy a ještě více detektivky, dokonce i ty temné, ale tohle je doslova nuda u Vangerů. Mimo neobvykle pomalého tempa a extrémně dlouhé stopáže je tahle detektivka prošpikována všemi myslitelnými schematismy hollywoodských temných béček, nechybí nezbytný naprosto neomylný hacker (tady samozřejmě v přechýlení s klišovitou vizáží gotické rebelky), který musí být snad v každém americkém thrilleru, stejně jako tak zprofanované citáty z Bible a jejich o to více podivuhodné propojení se sériovými vraždami, umírání při autonehodách s nezbytnými flashbacky, zachránění před smrtí rukou sériového vraha sekundu před usmrcením, bezradná policie, psychopat, kam se podíváš a tradiční sluníčkový happyend to vše tak nějak mile zvrhle završuje. Překvapivě tuctový severský snímek. Ta dlouhá zima a nedostatek slunce dělají své... (12.02.2011)

Literární setkání s dračím tetováním ozdobenou dívkou mě teprve čeká, takže jsem zcela prost výhrad proti osekanému ději, obsazení postav i jejich filmové "plochosti". Naopak můžu jenom říct, že jsem dostal skoro na sto procent to, co jsem očekával - pořádnou současnou detektivku, natočenou jistou rukou, a s výpravou hodnou stříbrného plátna (na které se tento žánr příliš často nedostává). To "skoro" znamená, že jsem měl tu a tam pocit, že by se dalo jít víc do hloubky, a že chyběla nějaká kontinuální (nikoliv nezbytně depresivní) atmosféra, kterou zajisté není problém dát divákovi filmu zasazeného povětšinou do kulis švédského venkova okusit. Nejde o žádný životní zážitek, ale s trochou nadsázky řečeno o "řemeslo at its finest". Za ty dvě a půl hodiny jsem se ani jednou nepodíval na hodinky, užíval si dobré hudby a rozhodně ne vždy příjemného pokoukání, a děj se stále někam posouval. Muži, Kteří Nenávidí Ženy jsou prostě solidní film, na nějž stojí za to jít do kina - jak už jsem říkal zejména také proto, že podobných příležitostí divák zrovna moc nemá. Závěrem jde říct snad jen to, že jsem zvědav na román a na Fincherovo zpracování. Tomuto "vyhotovení" dávám 80% ochvějných leda tak srovnáním s předlohou. PS: Předloha je prostě "jiná". Vypráví příběh jinak, dává nahlížet věci i z "trochu neobvyklého" pohledu Lisbeth, a působí komplexněji. Ale že bych si dovedl představit filmové zpracování, které by to dokázalo zdařile zachytit, to tedy ne. Takže osmdesátka pro film zůstává. A ještě jedna věc - rozhodně mě to o Larssonově genialitě ani o tom, že by stálo za to přelouskat i další dva díly, nepřesvědčilo. (29.08.2010)

Románovou ságu jsem nečetl a zbývající dva díly filmové trilogie jsem zatím neviděl, takže netuším, zdali některé zdánlivě zbytečné věci z tohoto filmu budou mít do budoucna nějaký význam, ale faktem je, že v rámci jedné celovečerní kriminálky působí opravdu silně nadbytečně. Nicméně já jsem zastáncem principu, který jsem pojmenoval "Zbytečné věci se dějí" (ne všechny události, které se souběžně stávají v reálném životě, mají význam pro hlavní právě probíhající děj, takže by tento typ událostí měl zahrnovat i filmový scénář - tzn. neměl by být přímo kauzální), takže mě celá ta relativně přebytečná aféra s Lisbethiným opatrovníkem nevadila ani trochu. Kdyby film skončil půlhodiny před skutečným koncem, dal bych asi pět hvězd, ten zbytečně doslovný závěr mé hodnocení o stupeň srazil. (23.08.2010)

Opravdu by mě zajímalo jak s tímhle naloží Fincher, protože začínám mít pochybnosti, jestli se to dá natočit líp. Nicméně Fincher je Fincher, takže jsem rozhodně příjemně napnutá. Velkou výhodou toho filmu je, že nenudí. Mám slabost pro tyhle syrové thrillery se starou nevyjasněnou vraždou, takže jsem si zase jednou přišla na své. Neokoukaný skandinávský přístup tomu navíc dodává dost zajímavý a ne tak profláklý punc. Ten ale není tak cizí, aby znemožňoval "normálnímu" divákovi se do děje vžít. No a potom je tu Noomi Rapace. I kdyby se Fincherovi ta předělávka povedla, tak těžko najde lepší Lisbeth, než je ona. Rozhodně jsem zvědavá na její další počiny. Michael Nyqvist má taky charizma dostatek a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Sem tam nějaká pěkně drsná scéna, nahoty se tvůrci taky nebáli a hudba je fajn. Rozkrývání starého tajemství prohnilého rodu je napínavý, vždycky když by mohlo nudit, tak se najde nová stopa nebo tak podobně, takže si to pěkně sype k dost slušnému finále, které mě plně uspokojilo. Nevysvětlené odbočky od příběhu se většinou vztahují ke druhému dílu. Ta pátá * asi za to, že už dlouhou jsem se takhle nebavila u něčeho, u čeho jsem to ani moc nečekala. Hodlám se teď vrhnout na knihu, kde jsem skončila na straně 5 :-) (14.04.2011)

Asi takhle: Mám ráda švédské kriminálky, protože už jen ono chladné prostředí dokáže krásně vykreslit ponurou, nejasnou atmosféru. A ještě radši mám kriminálky, které jsou vlastně více o hlavních hrdinech (vyšetřovatelích) než případu samotném. A Män som hatar kvinnor oba tyto požadavky splňuje dokonale. Příběh se možná odvíjí pomalu, zvláště jste-li navyklí, že v podobné stopáži hollywoodští detektivové dotáhnou ke konci průměrně 3 - 4 případy, ale mně tenhle poklidný, strohý děj seděl, vlastně mě až místy mrzelo, když došlo k nějaké té honičce a dlouhému rozebírání, proč kdo co vlastně (ne)udělal. Knihu jsem nečetla (a jak se znám, asi si ji v nejbližší době ani nepřečtu), ale film si mě pomalu omotal kolem cívky a zdá se, že mě v nejbližší době nepustí. Chci vidět další dva díly trilogie a upřímně se obávám, co z toho za dva roky vytvoří Fincher s Danielem Craigem. Švédské příběhy by měly být ponechány ke zpracování Švédům. I když třeba takový Wallander z produkce BBC s Kennethem Branaghem v hlavní roli je důkazem, že se někdy i cizinci severského filmu zhostí výborně. (23.07.2010)