Muži, ktorí nenávidia ženy

Od samého začátku temné každým coulem, s každou další scénou čím dál víc skličující a stejně se mnou ani jedna z finálních point a katarzí nehnula. Možná je to tím, že kolem Lisbeth je postaveno tolik emocionálních zdí, že jsem se na ni díval celou dobu z dálky a daleko víc mě tak bavil Mikael. Nebo zkrátka adaptace vynechala pár scén, které by mi zásadně pomohly, těžko říct. Jisté je jen to, že tahle vlna deprese provanula mimo mě, přestože si mě pátrací linka přikovala relativně spolehlivě. (17.12.2011)

Vzhledem k tomu, že knihu považuju za jednu z těch kulturních ohavností, jejichž nepochopitelná obliba mě nutí klást si otázku, zda mají všichni kolem mě v hlavách nasráno, je malým zázrakem, že jsem první švédskou adaptaci schopná vnímat jako více méně normální (rozuměj severskou, a tudíž úchylnou a zneklidňující) detektivku. Fundamentální neumětelství předlohy bylo nahrazeno poměrně slušným řemeslem, postavy již nejsou pouhé karikatury, původní banální progresivní naivismus skrytý do hávu moudré apolitické objektivnosti zůstal jen v podobě nevyholených podpaží, klasického „křesťani a pravičáci jsou nácci“ a záhadné skutečnosti, že každý druhý chlap je buď nácek, vrah, nebo násilník. Příběh byl zlogičtěn (jeden příklad za všechny: zatímco v knize měli Harriet s Blomkvistem společnou minulost jen proto, že starý Vanger je bezskrupulózní kapitalista, který se ve volném čase rád baví manipulováním untrmenšů, ve filmu je to hlavní důvod Blomkvistovy posedlosti případem), a hlavně a především mi už nikdo zapáleně nekáže o tom, jaké jsou ženy týrané světice a muži ze své podstaty kastracehodná prasata. PS: O IT toho vím… no, celkem hovno, ale přece jen si jsem docela jistá, že není možné, aby Trinitin ošklivý mladší bráška prováděl hackování pomocí příkazového řádku a zadání „hacknout počítač Mikaela Blomkvista“. (02.01.2013)

Opravdu by mě zajímalo jak s tímhle naloží Fincher, protože začínám mít pochybnosti, jestli se to dá natočit líp. Nicméně Fincher je Fincher, takže jsem rozhodně příjemně napnutá. Velkou výhodou toho filmu je, že nenudí. Mám slabost pro tyhle syrové thrillery se starou nevyjasněnou vraždou, takže jsem si zase jednou přišla na své. Neokoukaný skandinávský přístup tomu navíc dodává dost zajímavý a ne tak profláklý punc. Ten ale není tak cizí, aby znemožňoval "normálnímu" divákovi se do děje vžít. No a potom je tu Noomi Rapace. I kdyby se Fincherovi ta předělávka povedla, tak těžko najde lepší Lisbeth, než je ona. Rozhodně jsem zvědavá na její další počiny. Michael Nyqvist má taky charizma dostatek a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Sem tam nějaká pěkně drsná scéna, nahoty se tvůrci taky nebáli a hudba je fajn. Rozkrývání starého tajemství prohnilého rodu je napínavý, vždycky když by mohlo nudit, tak se najde nová stopa nebo tak podobně, takže si to pěkně sype k dost slušnému finále, které mě plně uspokojilo. Nevysvětlené odbočky od příběhu se většinou vztahují ke druhému dílu. Ta pátá * asi za to, že už dlouhou jsem se takhle nebavila u něčeho, u čeho jsem to ani moc nečekala. Hodlám se teď vrhnout na knihu, kde jsem skončila na straně 5 :-) (14.04.2011)

Millénium jsem nečetl, ale uvažuju, že to do budoucna napravím. Dal jsem si po jedenácti letech opáčko filmu, abych se mohl podívat na zbylé díly a hodnotím absolutně. Nevím, zda je to tím, že od té doby jsem viděl a četl mnoho severského detektivního a ten styl a atmosféru jsem vstřebal, nebo tím, zda jsem tehdy hodnotil krátkozrace, ale z toho, co jsem zatím poznal, patřil Larsson ke špičce žánru. Nesbø mi připadne nadhodnocený, zato dost žeru Larse Keplera. Škoda, že adaptace některé z jeho knih zatím neexistuje. (28.01.2020)

Naprosto perfektní krimi s hutnou atmosférou, kde se příběh točí okolo 40 let starý vraždy, kterou vyšetřuje najatej novinář a postupně se odhaluje, co všechno hrůznýho za tim bylo, navíc příběh je ještě oživenej o prozatim vědlejší část s Noomi Rapace, která je taky výborná. Tahle první část z třídílný série je suveréně nejlepší. (30.12.2010)