První den zbytku tvýho života

Celé se to vlastně odehrává jen v pěti dnech, ale v různých letech, takže to je krásný průřez celým průběhem jejich života. A mě se to neskutečně líbilo a určitě se na to někdy kouknu znova.. moc krásné a jímavé a na konci jsem samozřejmě bulela, že? A teď pár faktů. 1. Zajímavé znázornění ztráty panenství. 2. Jsem zvědavá, jestli až se přestěhuju do svého vlastního samostatného bytu, taky si takhle šíleně zatančím radostí a spálím večeři... asi jo, bez toho to prý nejde. 3. Fuuuj oni tam chlastali bouchanou tequilu. Je mi blbě jenom jsem to viděla. 4. Ty vole, Raph si dal vlasy z ksichtu, stáhl si je do "culíku" a jaký fešák najednou a i pak, když se ostříhal samozřejmě:) 5. Nepochopila jsem, proč si naprosto prázdný pokoj u nich, když bydlel na bytě, celý znova vytáhl a všecko si dal, tam kde bylo. 6. Jooo jasně, on si po 7 letech vzpomene na číslo na nějakou holku, které tehdy ztratil a pak ho celý natěšený vytočí. 7. Matka objeví dceřin deník a klidně si ho přečte? WTF? Snad nějaké soukromí ne? Ti rozumnější si holt blbé deníky nepíšou. 8. "Chtěl jsem ji vyznat lásku, ale nenašel jsem slova. - Tak si ji poslal své chlupy. To je logické." (07.06.2014)

Obyčejný život vícegenerační rodiny v perspektivě času a tíhy lidského osudu. Nejsilněji působí právě to "obyčejné". Každý si nese svůj kříž. Líbilo se mi to, ale ke čtyřem hvězdičkám něco chybělo. Režisér chtěl za každou cenu udržet emoční linii. Své postavy vystavoval až vyumělkovanému neštěstí. 3,5*. (04.06.2010)

Film je v pravdě tragikomedií. Příběh členů jedné rodiny, jejich osobních vzestupů a pádů, které je nakonec všechny vždycky svedou dohromady k jednomu stolu. Místy děsivé, místy osvobozující. Místy naděje, místy průser. Život běžící nahoru a dolů, líčený i zde ve stejném sledu jako komedie střídající drama. Pod tím vším se line vlna přívětivosti a smíření. Síla, ketrá z filmu čiší, je silou kterou v životě vidím i já, takže mne film poměrně intenzivně oslovil. Navíc je točen de facto o mé generaci, grunge je má generace. Takové Francouzské nezávislé léto. Pěkné...80% (12.09.2011)

Zde jsem se nechal nachytat, a sice názvem: "první den zbytku života", tvého či mého, to je jedno. Okamžik, od kterého se začíná počítat nebo odpočítávat zbytek -tedy doba mezi ním a smrtí - musí být zlomový. Většinou je to okamžik tragický, ale může se jednat i o zdánlivě běžnou záležitost. V podstatě je to okamžik, kdy tě (mě) přestane bavit život, kdy se žití změní v přežívání. (Bližší je možno se dozvědět třeba od Edwarda Stachury, ale když se podíváte pozorněji kolem sebe, uvidítě spoustu dalších příkladů.) Rémi Bezançon o tom ale moc neví, a tak nám nabízí banální rodinné drama, na jiné, méně relevantní téma (pět rozhodujících dnů v životě jedné rodiny), snesitelné jen díky mé indiánské trpělivosti. (31.05.2023)

Vykonstruované momenty, kdy se "náhodou" odehrává všechno možné, mě moc neberou. Postavy mi byly nesympatické. Konec patetický, nudný a natahovaný. Najednou jsme zase šťastná rodinka. A smrt psů jako by pro tvůrce byla hrozná zábava. Každý člověk si zažívá své trable a tento film je nezobrazil nijak výjimečně, neukázal nic nového, a tudíž pro mě byl absolutně zbytečný. (30.12.2015)