Réžia:
Jaromír PolišenskýScenár:
Jan DrbohlavKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Daniel LandaHrajú:
Viktor Preiss, Jana Preissová, Michael Hornig, Marta Vančurová, Linda Rybová, Ladislav Frej st., Jiří Langmajer, František Němec, Bořivoj Navrátil, Jiří Kodet, Vladimír Dlouhý, Oldřich Vízner (viac)Obsahy(1)
Scenárista Jan Drbohlav nabízí zajímavý pohled na známý soudní proces se státním tajemníkem úřadu říšského protektora Karlem Hermanem Frankem. S pomocí autentických zápisků dr. Reslera před námi ožije drama muže, který byl ex offo, neboli z moci úřední, v roce 1946 jmenován obhájcem "kata českého národa". JUDr. Resler patřil před 2. světovou válkou mezi nejlepší české advokáty a navíc byl schopen vést soudní proces v češtině i němčině. Přestože si Resler naprosto jasně uvědomoval, jak katastrofální následky bude mít proces pro jeho doposud renomovanou právnickou praxi, obhajobu ex offo přijal. A nejen to. K. H. Frank byl obžalován z deseti různých zločinů a dr. Resler, známý svou právnickou precizností, důsledností a smyslem pro spravedlnost, dokázal některá, spíše zjitřenými emocemi než skutečnostmi diktovaná, obvinění vyvrátit. Hlavní body obžaloby naprosto stačily na rozsudek trestu smrti, ale zbývající obvinění byla nepodložená, a proto byla zásluhou dr. Reslera stažena z obžaloby. Právník si za tuto svoji obdivuhodnou objektivnost při soudním procesu, který probíhal v neobyčejně bouřlivé atmosféře, vysloužil všeobecnou nenávist. Málokdo dokázal ocenit, že se dr. Resler jako objektivní právník dokázal oprostit i od osobních pocitů a snažil se celou obhajobu předem ztraceného procesu vést fair play. Z právních porad si dr. Resler psal detailní deník (i přímo před očima K. H. Franka). Svou precizností a přístupem k věci si získal i K. H. Franka, který zpočátku jakéhokoliv obhájce odmítal, protože byl přesvědčen o své nevině a nadřazenosti. Deník dr. Reslera se před lety objevil na jedné zajímavé bibliofilské výstavě, kam jej zapůjčila dcera dr. Reslera. Po dohodě s ní oba mladí tvůrci (Jan Drbohlav a Jaromír Polišenský) deníkové záznamy zdramatizovali a natočili. Do role obhájce obsadil režisér Jaromír Polišenský Viktora Preisse. V roli jeho ženy uvidíte Janu Preissovou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (36)
Skoro krátkometrážní film, ale tím více dokáže upoutat. Nadprůměrné herecké výkony rovněž přispívají ke kvalitní podívané. Český národ by potřeboval více filmů z období Protektorátu a první poválečných let, třebaže jenom televizních... Život advokáta Reslera byl opravdu víc než pozoruhodný, dostal se do nezáviděníhodné pozice, ze které nebylo úniku. Přesto se situace zhostil na výbornou a zachoval si čisté svědomí. ()
Jedna ze zdařilých televizních her, která bez trapných berliček a zjednotušení dokáže popsat atmosféru doby, která vedla k nastolení diktatury. Vlna nacionalistu, pomstychtivosti a konjunkturalismu úspěšně likvidovala nejenom právní řád a právní vědomí. Velmi dobrý herecký výkon Viktora Preisse. Celkový dojem: 85 %. ()
No páni, tahle část dějin se ke mně ještě nedostala. K.H. Frank a pan právník Resler jsou dvě velká jména a zcela chápu, že se o nich dnes točí film. Byla ta těžká doba, člověk přemýšlí jak by se v určitých situacích zachoval. Každopádně se mi líbí jak se filmový svět mění. Můžeme zde pozorovat dění kolem výběru obhájce, ale možná to nejdůležitější, což je samotný proces, je zde zcela vypuštěn. Když si vybavím novodobý film Chicagský tribunál, tak pozoruji, že tam je to úplně naopak. Myslím, že pokud by se dělal životopisný film o Frankovi, tak by to byla bomba, zejména by mě zajímala přímo advokacie člověka, jenž hájí práva zločince, jenž podobnou laskavost druhým nedopřál. ()
Přidělení obhájce v emocionálně vyhrocené době muselo být nesmírně obtížné a jedním dechem dodávám, že jsem chápala hlavní postavu v okamžiku odmítnutí.. Viktor Preiss jako JUDr. Resler výtečný, jeho vnitřní svár a konečné rozhodnutí srozumitelné, bezchybně zahrané.. Strhující komorní snímek se spoustou otázek, dnes už samozřejmě z jiného úhlu pohledu, v roce 1946 masakr.. ()
Při práci na zahradě jsem si dal intelektuální úkol: podívat se na nějaký český film z posledních 40 let způsobem od začátku do konce. Pak jsem si vybral film: kratší, slibující decentnost, přehlednost až průhlednost, bez kouzel a magie, nikoli ze života mladistvých či potřebných, hysterek či úchylů. Žádnou komedii s pikantními narážkami na četníky, bolševiky a Sovětský svaz. A teď se zdá, že jsem zvolil dobře, a že postupuji do dalšího kola, tj. podívám se (časem) ještě na nějaký jiný český film posledních let. ()
Reklama