Exotica

Hezky vykroucená detektivka. I přesto, že se oběť už našla a vrah se nehledá. V luxusním prostředí erotického klubu se vyjevuje, k jakým škodám došlo a jak je třeba modifikovat realitu, aby nedošlo k dalším. Vlastní děj přesahuje film, teprve po jeho konci se rozhodne, zda auditor Fancis přežije i "smrt" svého bludu. - Píseň Leonarda Cohena "Everybody Knows" je sice bezvadná a hezky rytmická, ale s filmem naprosto nekompatibilní. (10.10.2020)

BEZDŮVODNÉ SPOILERY. Když slyším 'mozaika lidských osudů', dělají se mi osypky. Tenhle módní produkt devadesátých let mi nikdy nepřirostl k srdci, snad proto, že jsem vždy podezíral tvůrce z pokusu spletencem menších zápletek maskovat absenci něčeho bytelnějšího. A ideologická nadhodnota [vše se vším souvisí, jsme v tom všichni společně, všichni jsou si rovni bla bla bla] na mne dělá dojem o hodnotě nula. Pro mě, který rád nachází sexuální konotace v situacích, kde nejsou, bylo ale sledování filmu z prostředí erotického klubu, zabydleného kozičkami, podvazky a příslušenstvím, v němž jde nakonec o sex až v poslední řadě [zda-li vůbec a v kdo-ví-kolikrát destilované formě], poutavou, zvláštní podívanou. Hnětení dusné, snové atmosféry, použití mrtvých dětí [byť jich není plný autobus jako ve Sweet Hereafter] jako paliva příběhu, hra na předsudky [režisér provádí zlými očekáváními, aby mu později nepřímo sdělil, že je předsudečné prase] a dráždění spojky tempa vyprávění někde mezi jedničkou a neutrálem * tradiční to Egoyanovy postupy] mi velmi imponuje. Zatrolená mozaika ale trpí obvyklými symptomy, hlavně artificiálností za hranicí pravděpodobnosti, která v honbě za efektem sbližuje zdánlivě nesouvisící postavy bezmála do jedné domácnosti. Elias Koteas, mladší nepřiznaný bratr Roberta de Niro [asi...], se za dýdžejským pultíkem oblizuje úplně stejně jako v Crash, když jede okolo bouračky. Největší herecký zářez ale uskutečnil zpustlý, zdatně tlumeně trpící Bruce Greenwood. A samozřejmě nemohu vynechat zmínku půvabně rozepnuté košile „školačky“ Mii Kirshner. Asi jsem ještě nenavštívil dost striptýzových klubů, ale... Nevíte někdo o nějakém, kde se dívky svlékají na Leonarda Cohena circa I'm Your Man? (23.12.2012)

Existenciální skládačka, která není pro každého, já v ní ovšem spatřuji kouzlo snad ve všech dílech. Ať už je to hudba, herecké výkony nebo naprosto úžasný scénář, vše na mě působilo nevtíravě a zároveň neuvěřitelně přitažlivě asi jako to umělecké erotično klubu Exotica. Pro mě se jednalo o geniální zážitek, který mě naprosto a totálně zdrtil svojí prazvláštní magičností a existenciální tíživostí každého slova a noty. Wau a uf. (19.02.2011)

Bizarnost života je zde dotahována až k mezním limitům skrze akumulované lidské osudy. Svou hutnou koncentrací neobvyklostí, zvráceností a ztraceností zasahuje snad až za všechny známé hranice běžnosti. Vše spojuje jeden erotický podnik a jedna osudová žena ve světle přitažlivosti a fascinace. U každé postavy v propletenci vztahů se postupně odhaluje podstata, tragédie, zoufalá snaha o setrvání stavu marnosti i všechny pády a poklesky. Beznadějné jsou vyhlídky v odosobněném světě bez hodnot trvalejšího rázu. Každý má svůj osamělý život, touhy a přání, ale je možné dojít až ke svému osobnímu štěstí? Středobodem zobrazených paralelních vztahů a osudů je erotická tanečnice Christina (velmi zajímavá Mia Kirshner) v pozicích dráždivé smyslnosti. Její vzhled nenechávají ostatní bez povšimnutí ve volání o privátní pomoc z tísně a tápající osamělosti. Nejztracenější postavou je finanční úředník Francis (pozoruhodný Bruce Greenwood). Jeho vnitřní bolest je nejzoufalejší ve svém lpění na zdánlivém pokračování již dávno zmizelého života. Christina je jeho poslední nadějí a absurdní terapií ochranitelských potřeb. Nejextrémnější postavou je moderátor erotického podniku Eric (dobrý Elias Koteas). Za žádných okolností se nemíní vzdát svého pocitu výjimečné velikosti. V majetnickém opojení manipuluje návštěvníky v sadistické touze po odplatě. Nejosamělejší postavou je obchodník a pašerák s exotickou faunou Thomas (zajímavý Don McKellar). V zoufalství vydírání, homosexuálního dobrodružství, zvědavosti a odevzdanosti. Poslední výraznou postavou je majitelka erotického podniku Zoe (dobrá Arsinée Khanjian) s plánovaným těhotenstvím, lesbickým zájmem a pracovní obřadností. Z dalších postav: trpělivá hlídačka dětí v prázdném domě Tracey (zajímavá Sarah Polley), Traceyin otec s pocitem provinění Harold (Victor Garber), či celní úředník se svérázným postupem (Calvin Green). Odraz světa v zrcadle je plný bizarností. Bláznivé touhy a neschopnost připuštění reality do běžného každodenního režimu ohýbají a deformují skutečnost do marastu citové prázdnoty, tápání a pádů. Životní osud je nebezpečný cynik! (01.10.2016)

Čím byl AE starší, tím víc dialogů, delší metráže a baroknější zápletky potřeboval k tomu, aby řekl zhruba to, co říkal předtím a úsporněji [potvrzením tohoto trendu byl ARARAT, naopak ho trochu vyvrací SLADKÉ ZÍTŘKY, jeho asi nejnáladovější film]. Být Atom erotoman, víc by si vyhrál s tancem „školačky“ na píšeň Leonarda Cohena (takový efekt a tak málo prostoru!). Mít Atom větší smysl pro humor, byl by z toho pěkný vtip o tom, jak se gay vydal do striptýzového klubu:) (15.10.2006)