Kanárek

Zajimává autobiografická výpoveď, která pracuje s konkrétními lidmi, místy, událostmi. Filmů o drogách je fůra, ale zrovna tento je čímsi jemně vyčnívající. Kromě toho, že ho napsal vyléčený alkoholik o vyléčeném feťákovi, tak se ve filmu mihnou a někdy i docela výrazně persóny české kultury. Mejla Hlavsa a jeho roztomilé skotačení je provázáno bouřlivým životem hlavních postav. Vlastně Viki byl vedle Mejly skvěle zahraný "on sám"... (03.11.2006)

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. (05.05.2013)

Na filmu mě zaujal spíše jeho příběh, než ten film samotný. Režisér začne točit film, pak začne fetovat, dostane se z toho a rozhodne se, že ten film dodělá a vloží do něho svuj příběh. A ono se mu to povede. Nejvíce bych ocenil originalitu, protože takový film u nás se nevidí každý den, velmi dobrý střih a dobré propojení reality s natáčeným filmem ve filmu. No a samozřejmě Hudbu Praha :) (02.10.2014)

Atmosferu 90. let to ma zvladnutou dobre, tedy velmi zmatene a velmi svobodne! Nevim, do jake miry to byl zamer, film na me pusobi strasne amaterskym dojmem a i kdyz ma nekolik dobrych momentek, film nedrzi pohromade a dost nudi. Z ucinkujicich zaslouzi pochvalu Hybnerova, Hlavsa, Schmitzer, Cizkova a Kren. Dobra hudba, potesila hlavne Nico s Velvet Underground. Pres mirne zklamani jsem rad, ze jsem film konecne videl. (17.05.2014)

Z mého pohledu strašně nevyvážený film. Chvílemi jsem se strašně nudila a bylo mi trapně za postavy na jejich jakože dekadentních večírcích, ale byly i chvíle, kdy mě film strhl, a to především artovým obrazem. Pak mi zase přišlo, že některé záběry vypadají jak z reklamy (a to nemyslím ty, kde se natáčela reklama). Povedené mi přišly pasáže s Mejlou, ať už byl v obraze a něco vyprávěl, nebo ať zněla jeho hudba. Ale s čím jsem celou dobu bojovala, byla plochost a povrchnost postav. Od člověka, který si sám prošel závislostí jsem čekala víc upřímnosti a otevřenosti. Třeba mi z toho filmu vůbec není jasný, proč začal brát. Týpek si natáčí film do školy, do toho nějaký reklamy, přijde za ním nadržená milfka a začne ho svádět a bum, týpek na hajzlíku díru v žíle s kaluží krve pod sebou. Milfka ječí a prchá. To jsem se smála. A v dalším záběru už vybydlenej byt. Postava Mikiho, jakéhosi temného démona, který za sebou nechává spoušť, mi přišla už úplně mimo. Taky jsem nepobrala kotelníka v podání Schmitzera. Schmitzer tedy výbornej, ale kdo to byl, proč se s ním Viktor kamarádil... a jak je možný, že stačilo, že dal Viktorovi přes hubu, spálil mu brašnu s nářadíčkem, a on nastoupil do léčby? A pak ty scény Bohnic. Opravdu v devadesátkách byli všichni lidi v léčebně punkáči a alternativci ve svých early twenties? To už jsem si připadala jako v Mravenci nosí smrt. Na druhou stranu mi přišlo pěkný, že si ve filmu zahrál terapeuta skutečný bohnický terapeut Jílek. Mám z toho takový rozporuplný pocit, spíš mi to prostě přišlo jako taková filmová póza, která často pěknou formou vypráví trochu přehnanej a přetaženej příběh o nahodilých dvourozměrných lidech. Snad byl umělecký i lidský záměr jinačí, přijde mi, že musel být, mimo jiné třeba proto, že se na tom filmu podílela řada skvělých osobností, ale bohužel za mně nezazněl. (18.06.2016)