Posledná bosorka

Až příliš naivně natočeno, těžko říci, zda se ještě stále může jednat o umění. Těšila jsem se na Františka Dibarboru. Ale ani on zde nepředvedl nezapomenutelný výkon, což rozhodně nelze vyčítat jemu, ale nevýrazné režii. Bahna si evidentně nebyl jist, zda chce natočit historický film, sociální drama, rozjuchanou veselohru se zpěvy a tanci, nebo snímek o svědomí a přesvědčení umělce. Takže nakonec z toho vzešlo od každého trochu a od každého špatně. (28.05.2016)

Moje hodnotenie sa počas filmu často menilo, bolo to tak od dvoch až po pät *. Na strane jednej je celé to poňatie čiernobiele a herecké výkony veľmi patetické, na strane druhej ma ale veľmi milo prekvapilo množstvo humoru, ktorý by som v historickej dráme o bosorke veru nečakala. Ale na škodu to nebolo. Práve naopak. (23.02.2009)

Čekal jsem mix Kladiva na čarodějnice a husitské trilogie zasazený do 18.století, ale tohle byla neškodná pohádka. Tady bych ani nevyčítal nějaký proticírkevní či protišlechtický étos. Je to jen černobílý příběh o lásce, která překoná i úskoky pomstichtivého a chtivého pána. Tu ukázku panského teroru a těžkého života poddaných jsem tady nijak nevnímal. a poplatnost době je tady minimální, což oceňuji. Herecky vyčníval snad jen František Dibarbora jako slizký šlechtic a moc hezky se koukalo na Oľgu Zöllnerovou. Milý a naivní příběh. 60% (23.05.2014)

"Chcem visiet v kostole, aby sa ku mne modlila celá Trnava."                                                                                 Podobně jako první slovenské filmy i tento sahá po národní předloze, opírá se o skutečné události, ukazuje život prostých slovenských lidí v 18. století . Je zde patrná výrazná stylizace, místy až přehnaná dramatizace, která ovšem dodává vcelku příjemnou atmosféru. Příběh je prostinký a je završen šťastným koncem. Dobro musí zvítězit nad zlem, pokrytectví musí být odhaleno a vysmíváno, církev zlehčována, aby by patrný jediný správný světonázor. Přesto nebo právě proto je tato pestrobarevná pohádka pro dospělé vlastně milá a dokáže zaujmout. Všichni hrají jako o život, ani malé role nejsou zde natolik malé, aby nebyly obsazeny dobrými herci, děj pěkně odsýpá, nejsou zde hluchá místa. Mikuláš Huba představuje chrabrého charakterního člověka, který se nebojí nastavit tvář, jeho protivník František Dibarbora má všechny panské manýry, které se dají očekávat od její magnificence rektora Trnavské university. Nechybí ani komické situace a figurky, madam rektorová je přímo k sežrání, pobaví i střety prostého lidu s biřici či manželské scénky s rektorovými. Nechybí lidové písně a řemesla. Takhle nějak mohla vypadat Pyšná princezna, kdyby byla v barvě. Pokud se necháme naladit na onu pohádkovou notu, nebudeme hledat ani velké drama ani příliš zkoumat historii, dostane se nám příjemné podívané.               "Alebo nemáme azda veriť v zázraky?!" (02.03.2015)

Černobílý film v barevném provedení. Jasně vyznačená politická angažovanost a zcela jasně a jednoduše směřující kritika. Film je to vlastně poměrně hloupý, ale co čekat od československé tvorby padesátých let. Jenže kašlu na to, film vlastní dva body jež mi jsou sympatické. Prvním je lehce naivní, ale velmi příjemný výkon Zollnerové navíc byla opravdu krásná a taktéž sympatie k její postavě (ač se mi zneužívání mladých neposkvrněných dívek jako symbolu hojně využívanému v této době začíná zajídat) a druhým je nečekaný a velmi důležitý prostor pro studenty (inteligenci) a umělce jako symbolu obžaloby měšťanstva a církve. Vyhrocené dialogy na mě překvapivě fungovaly, místy přílišná dramatizace některých scén neurážela. A konec směřující k zázraku mi přišel inteligentně vymyšlený. Se studenty byla sranda, být na jejich místě rolnictvo a jiná chátra, asi bych film díky přílišnému uvědomění protrpěl. U tragického posledního záběru ala Anna proletářka budu dělat, že tam nebyl. Bolševik z toto je cítit, ale ne tak, aby mě to uráželo (u děvčátek oděných do rudých šátků a sukní jsem se spíše jen pousmíval). Zhlédnuto na povel od uživatelky Helianto. Slabší čtyři. (30.08.2015)