Soľ nad zlato

Tak tahleta Maruška si musela svého prince tvrdě odpracovat, kdepak nějaké polehávání v rybářské síti. České reálie (Pernštejn, Křivoklát), slovenská příroda, česko-slovensko-němečtí herci. Inspirace středověkem byla přínosná, hůře už ty lehce futuristické kostýmy pro podzemní svět a nejhůře hudba Karla Svobody. (29.09.2011)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

z mojho pohladu vyrazne nedocenena rozpravka. skvela vyprava, historicke interiery a najma ansambel ozaj hviezdnych hercov (kroner, machata, safrankova, chudik, kukura...) davaju pocit poctiveho velkofilmu. na druhej strane chapem nespokojnost mnohych recenzentov - slovaci nevedia tocit filmy bez melancholie a depresie a ak to nahodou skusia, je z toho zufaly brak. aj ked tazka a ponura atmosfera sa mi do tohto filmu vyslovne hodila... (30.10.2012)

Klasická československá pohádka v západoněmecké koprodukci, na rozdíl od "werichovské " verze oblečena do temnějšího, ponurejšího kabátu, je pohádkovější - pro malé diváky asi stravitelnější, více se odehrává v exteriérech. Obě verze jsou stejně vrchovatě naplněny laskavými a moudrými slovy o dobru a lásce, které jsou největším bohatstvým v životě člověka - v dnešní době bohužel už jen v pohádkách. Velmi se mi líbila role prostořekého šaška v podání Jozefa Kronera, naopak Libuše Šafránková na mne nepůsobila tak přirozeně jako ve většině z jejích mnoha princeznovských rolí. Film jsem viděl po mnoha letech a byl pro mne velmi příjemným zážitkem. 70%. (07.01.2013)

Podobně jako jiné Slovenské-koprodukční "pohádky", tak i tento film má takovou pro nás zvláštní atmosféru, že bych si ho třeba na Vánoce ani nechtěl moc pustit, abych nedostal depku...Což o to, tu atmosféru bych překousl jako součást díla nějaký tvůrčí záměr, ale problém tohoto filmu je v ději jako takovém, kdy při délce cca 85 minut trvá cca 30 minut, než se vlastně něco začne dít, a ono ani zbytek filmu se toho vlastně nic moc neděje. Obsazení je pochopitelně fajn, ale kde ostatní věci selhávají, tak ani známá jména nepomohou. (06.02.2023)