Moon

Jemné a emocionálně decentně působivé sci-fi v podkladu s velkým potenciálem, který však nebyl zužitkován způsobem, jaký bychom si po prvních pár minutách představovali. Spousta "vědeckých" otázek zůstává otevřena, i přes atraktivní vizuál filmu zůstávají technické detaily v podstatě úplně opomenuty (což je škoda) a Moon se místo toho soustředí na prožitý příběh osamělého astronauta. Jeho tříletá služba z rutinních úkolů a nostalgického přehrávání vzkazů od rodiny postupně přerůstá v tajemné psycho s intenzivní atmosférou, šokující odhalení i boj s manipulátory ve vedení projektu o prežití a odhalení pravdy pro zbytek světa... 8/10 (28.10.2009)

Po District 9 se objevilo další zajímavý sci-fi, který nedisponuje výbušou akcí, ale čerpá zejména z tísnivý a zpočátku osamělý atmosféry a z příběhu, kterej, ač určitě originální neni, tak na diváka tak působí a nenechá si to vyvrátit, nicméně chyba trošku je,že pointa je bohužel vytušitelná už v první třetině filmu, což mi přijde jako docela škoda, ale v dalším průběhu naštěstí nesází film jen na pointu, ale spíš na příběh a na vynikajícího Sama Rockwellaa a daří se mu to skvěle (31.10.2009)

Tradičně skvělý Rockwell a krásná Mansellova hudba, ale jinak jsem nenašel nic, co by mě nadchlo. Jones si určitě zaslouží poplácání po zádech za to, že tuhle one man show vykouzlil jenom za pět mega, jenže co na tom, když se v ní nic moc neděje. Jedna brzo provařená idea je natažená na hodinu a půl, a pokud to není první film s onou tématikou, co vám zkřížil cestu, měl by se brzy dostavit pocit, že jste něco podobného už viděli jinde a lépe zpracované. Jasně, atmosféra nechybí a kdyby tohle někdo vytáhl před 30 lety, byla by to asi pecka, ale v dnešní době Moon potěší snad jen ty, kterým příběhy tohohle typu vážně zoufale chybí (i když koukám, že vás není zrovna málo :). Nemám ten old-school přístup Jonesovi vůbec za zlé, jen bych ocenil obsahově hutnější scénář a nějaký neotřelý pohled na věc, díky kterému by jeho debut líp šlapal. (25.10.2009)

Ecpliptis lunae. Měsíční a náměsíčná sonáta, v níž některé pasáže znějí falešně a jiné zůstavají skryté ve stínu, aby se v závěru vynořily se smrští otázek. Komorní individualistické drama jednotlivce, které přes vizuální a tematické podobnosti stojí nekonečně daleko od Sunshine. Nepálí, nehřeje, ale něčím je ten jemný svit uhrančivý. Snad, že lidskými emocemi, úsměvy a slzami tu plýtvá robot, snad napětím, které si nenápadně sedá za zátylek, snad tím, že lidské jáství je nečekaně amorfní kategorie. (26.10.2009)

Často se tu vzpomíná Danny Boyle, ale dle mého chybně. Jonesův příběh by se klidně mohl odehrávat i na Zemi, ale pak mu chyběly ‚cameronovsky‘ odtažitě chladné industriální kulisy, které výborně podporují filmové dění. Příběh není žádná věda, ale naopak se jede v silně pocitové rovině osamělého člověka, což byla hozená rukavice pro Sama Rockwella, který jí zvednul s neskutečnou grácií. Nechci být k režisérovi nefér, zvláště úvodní paranoia i schizofrenní pocity druhé poloviny nutí diváka myslet, ale Rockwellova herecká kreace, podpořená výbornou Mansellovou hudbou, vlastně tenhle film ‚udělala‘. Netradiční filmový zážitek, byť asi bez výraznější divácké odezvy. (09.11.2009)