Matka

Jun-ho Bong se pomalu ale jistě stává největší režisérskou jistotou na jihu Korejského poloostrova. I přes nesporné kvality mě ale Mother moc zpočátku nebavila což naštěstí zachránila v poslední dramatické půlhodince, ve které se zúročil všechen předešlý vývoj postav a jejich motivací. Mother si jistě pozornost zaslouží, protože nám Jihokorejci dlouho nic tak zajímavého nenabídli. 70 % (03.01.2011)

Vraha jsem správně vytušil již v prvních minutách filmu (a věděl, že bude-li můj odhad správný, tak se naseru), a z toho důvodu srážím jednu hvězdu. Dokonce i ty jehly, jsem čekal, že v té boudě ona ztratí a on najde. Dílo je to však filmařsky brilantní a jsem rád, že mě Joon-ho Bong příliš nezklamal (a to ani ve své zálibě v mentálních poruchách). Moji důvěru má i nadále. Ale příště méně předvídatelnosti. (20.07.2011)

Jihokorejská kinematografie si zapisuje další zářez a Bong Joon-ho definitivně potvrzuje, že patří do režiserské (myšleno celosvětově) elity. Příběh matky, jejíž láska nezná hranic a která se ze všech svých sil snaží zachránit syna, je strhující svou upřímností a naléhavostí, kterou onu lásku popisuje. A uvnitř vší té rozervanosti navíc Bong nezapomíná upomínat na Hitchcocka a připravovat thrillerové scény plné jakési temné aury, jež vaší duši chtivou "něčeho" originálního zcela naplní (téměř všechny takovéto scény v Bongově podání končí jinak, než by se čekalo). Typická rozpolcenost režisérových filmů je přítomna i zde: humor střídá násilí, horror vztahový film a černá komedie tragický příběh. Tohle je ovšem trademark v pravém slova smyslu, žádná neumělá křeč. Je až neskutečné v jakém uměleckém duchu Bongova filmografie pokračuje a jak se svým každým dílem posouvá dál a tím pádem posouvá dále i hranice filmového vědomí. Říkejte si, co chcete, ale toto dokáže jenom ta asijská kinematografie. (19.10.2009)

Vztah psychicky závislé matky na mentálně retardovaném potomkovi nenabízí první hodinu nic extra. Domníval jsem se, že zápletka je určitou variací českého Václava. To se naštěstí nepotvrdilo. Detektivní linka příběhu je dobře zpracovaná. Má i filosoficko-etický přesah. Je třeba ocenit tvůrčí invenci a originalitu režiséra = 3,5*. (20.12.2009)

Do-Joon je mentálne zaostalým chlapcom o ktorého sa stará jeho matka. Pomerne často trávi čas so svojim najlepším kamarátom Jin-taom. Do-joona jedného dňa zrazí auto. Nič vážne sa mu nestane, no spolu s Jin-taom nájdu vodiča limuzíny, nakopú mu prdel a odkopnú spätné zrkadlo. Všetci tak skončia na polícii. Jediným východiskom zo situácie je zaplatenie škody. Keď sa zdá, že Do-joon už nemôže byť vo väčších problémoch, príde skutočný "trest". Je obvinený z vraždy stredoškoláčky Moon Ah-Jung. Nikto postihnutému chlapcovi neverí. Každý okrem jeho matky si je istý, že vrahom je práve on. Nájde Do-joonova matka spôsob ako "vykľučkovať" z tejto zdanlivo neriešiteľnej situácie? Najsilnejšou stránkou tohto príbehu je jeho rozuzlenie. Najslabšou stránkou tohto príbehu je, akým spôsobom sa rozuzľuje. Ako to už u väčšiny filmov z krajiny vychádzajúceho slnka býva zvykom, aj tento snímok je monotónnym, bez výrazného napätia. Je to obrovská škoda, lebo vďaka nápadu a záveru mohol byť v mojich top dielach. Jediným negatívom sa tak stáva dlhočizná stopáž. (04.12.2013)