Záhrada

Jakub jde do přírody. Místo hádek s tátou a frustrujícímu vztahu s vdanou ženou jde tam, odkud jeho táta přišel do města. Objevuje tam vztah člověka k přírodě. Sám sebe a do toho se mu do cesty ještě připlete jedna ženská, s níž se mu vede přiropzeněji,než s vdanou ženou, na níž by ai tak nevadilo, že je vdaná, ale že je to slepice. Takže jakub pochopil, že je nakonec dobře, že je vdaná. A kolem sebe má krásnou krajinu, zahradu, a pěknou, "free styl" užívající si ženu. (01.09.2010)

Velmi příjemný a velmi poetický film, trochu pohádka, trochu podobenství, tak trochu i "ilustrované dějiny filosofie". Po formální stránce velmi citlivě a zručně natočený a plný skvělých hereckých výkonů, přičemž výborně zvládnutá forma zároveň skvěle harmonuje s obsahem a poselstvím filmu. K dokonalosti mu chybí jen vyslovené drobnosti. Jeho neefektnost a prostota žel místy působí poněkud chtěně, což ještě dosti umocňuje Šulíkův zjevný smysl pro absurdní humor (jinak ovšem velmi sympatický). I tak ovšem zcela nadprůměrný filmový počin... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: charlosina, Radek99, Marius, Flipper, Morien, venus, Šakal (15.01.2012)

Záhrada byla úžasná a to jsem ji poprvé viděl v devadesátkách, kdy jsem byl ještě mlaďoch téměř bez zkušeností. 1995 to byly nejlepší roky na střední tam na jihu s mojí bandou. Daleko byla ještě krize středního věku, otázky proč tu vlastně jsme, daleko byly ještě ztráty prvních blízkých i postupné s tím spjaté a o to rychlejší proniknutí do uhoněného a ustaraného světa dospělých. Viděna po letech, je Záhrada stále kouzelná jako tenkrát, navíc ovoněna tou dobou kdy byla točena. Jestli šedesátky než sem přijeli v plechových maringotkách bubáci RuSSáci (promiň Karle Kryle, ale oni jsou fakt odporní bubáci) byly neljepšími časy na níž vzpomínají naši otcové, pak pro nás to bezpochyby byly devadesátky. Dávám za čtyři jablíčka. * * * * (31.12.2022)

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet. (10.03.2008)

...pretoŽE to bol vždy moj sen (a ten stále trvá), prežiť (a užiť) si podobné leto na chatičke, na záhrade, pookriať, urovnať si myšlienky a nejak takto * * * * *spirituálne * * * * * sa zamilovať a byť presvedčený (s hlavou v oblakoch), že je to láska na celý život...pre duše romantické..che, che, pre mňa. A tak v jednej dlhej vete: MILUJEM záhradu, resp - takto, milujem ZÁHRADU v dobrom i v tom, aká je nedokonalá, chvíľami príliš poetická, chvíľami príliš uletená, úplne mimo atmosféry, stratosféry, troposféry, mezosféry.. a pretože viem, že sme (Slováci) často viac kritickí k tomu svojmu (inak ako bratia Česi) a tu ja chcem byť nekritický. Takže silne subjektívnych * * * * * (08.09.2009)