Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Šógo MutóKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Naoki ÓcuboHrajú:
Šun Oguri, Takajuki Jamada, Meisa Kuroki, Júsuke Izaki, Hisato Izaki, Jú Kojanagi, Šunsuke Daitó, Haruma Miura, Gó Ajano, Kenta Kiritani, Júsuke Kamidži (viac)Obsahy(1)
Příběh začíná zhruba osm měsíců po skončení prvního filmu. Genjimu se blíží promoce na Suzuranu, ale věc, kterou musí vyřešit, je konkurence jiné školy - Housen Gakuen. Neboť příměří, jež do té doby přetrvávalo, bylo zrušeno. V čele s dravým Taigou Narumim Housen Gakuen zahajuje totální útok na Suzuran. Navíc Genjimu se stále ještě nepodařilo sjednotit vlastní školu kvůli tajemnému Linda Manovi. Jak si tedy poradí s tímto útokem? Stejné obsazení jako v jedničce nás vítá do dalších krvavých bitek! (Zíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (38)
Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou. ()
Odvrácená tvář Japonska aneb Země vycházejícího slunce není jenom o slušnosti a o klanění. Dvojka Vran se mi líbila, i když už mě nebavila tolik jako jednička. Bylo to v podstatě to samé jenom s tím rozdílem, že tady už nešlo o boj v rámci jedné školy, ale válka mezi školami, která vedla k předvídatelnému konci. Oguri byl stejně skvělý jako v jedničce a vždycky znovu mě udivovalo jak je ohebný a pružný. Občas jsem měla dojem, že má místo kostí a kloubů nějakou pružinu. :^) Co mě ale zase znovu dostalo byla muzika. Poslouchala bych ji pořád dokola. ()
Nastavovaná kaše bez jediného čerstvého nápadu. Nejistý přechod k větší serióznosti se příliš nevyvedl nicméně coolness a stylovost však neochvějně trvá. Hluchá místa a recyklace sráží jinak vcelku zábavnou jízdu do nevýrazného průměru. Oguri a Yamada tentokrát táhnoucí za jeden provaz ale za vidění přesto stojí. ()
Po skonceni prveho dielu som sa na druhy tesil i ked s obavami, ze ci nepojde len o recyklaciu toho isteho. A obavy sa naplnili, i ked to v konecnom dosledku nie je az tak zle. Druhe "vrany" sa snazia naznacovane motivy z jednicky (pocetne bitky a akcne sekvencie ako ekvivalent vyjadrovania emocii priatelstva a chlapskej spolunalezitosti ku "zenskym" zanrom) obohatit o nove prvky (rodina, vysporiadanie sa z minulostou), ovsem robia to iba velmi naznakovo a nefunkcne, cim zbytocne natahuju uz beztak premrstenu stopaz. ____Vyprazdnenie zivota mladikov mimo gang a jeho peripetie je este intenzivnejsie ako v prvych "vranach" - zensky element je tu takmer eliminovany, zaverecna bitka sa odohrava aj v samotnom priestore vnutra skoly - ziaden naznak, ze dane prostredie ma mimo posobenie gangsterskych sarvatiek aj ine funkcie a ucely. A hlavne na konci filmu su postavy takmer tam, kde boli na zaciatku prveho dielu - tam kde film Drop (dalsi japonsky prispevok do kategorie filmov "gangy a skolaci") na konci naznacuje pre hrdinov novy smer a posun vo vlastnom zivote, Miike a jeho banda skolakov nema tu silu sa (zatial) ubrat dalej.____Vrany zaujimavo pracuju aj s modelom "akcnej postavy", resp. jej vzhladu-> 80. roky mali v akcnom zanri silne muskulatury resp. n-nasobnych majstrov bojovych umeni, 90. roky potom upustaju od vypracovanych tiel smerom k telam vysportovanym, pricom rovnocennym faktorom sa stava inteligencia hrdinov. Na konci prveho desatrocia noveho milenia potom Miike prinasa mladikov, z ktorych vacsina po odhaleni tiel vyzera ako aktivny ucastnik hladovky, ovsem silu a razanciu ich uderov, spolu s vytrvalostou toho, kolko uderov znesu, by im mohol zavidiet aj Terminator.____Samotne bitky su oproti predchodcovi ovela menej stylizovane, dokonca aj choreografiou menej napadite. Vo vysledku ide o pokracovanie, ktore svojmu predchodcovi hanbu nerobi, hoc je de facto zbytocne. Na jeho konci som si totiz pomyslel > "Diki Takashi, bolo to fajn, ale treti diel uz prosim nie". ()
Na pokračování jsem se už dívala s vědomím, že tohle není můj žánr filmu (u jedničky jsem ještě nevěděla, co čekat), ale zajímaly mě spíše role Oguriho a Miury. Oguri opět potěšil, ta role Genjiho mu opravdu sedne. Miura byl spíše zklamáním, protože se zaprvé jedná o jeden z jeho starších počinů, takže jde vidět, že mu hraní ještě tolik nejde, a za druhé, jeho role tam byla menší, než jsem čekala - v podstatě se tam jen několikrát mihnul. Na druhou stranu mě tam ale z té konkurenční školy Housen zaujal Kaneko Nobuaki v roli Narumiho. Dělal úplně stejný dojem, jako když jsem ho viděla v Buzzer Beat. Tenhle typ role drsného bad boye mu očividně sedne, otázka však je, nakolik by zvládnul něco jiného (uvidíme později, jestli se dostanu ještě k něčemu, v čem hrál). Celkově na mě dvojka Crows Zero dělala dost podobný dojem jako první díl - všechno je to hlavně o bojích mezi delikventy ze dvou škol. Chápu, že jde hlavně o efekt a o tu stylovost, koneckonců závěrečný souboj byl opravdu dobře provedený a čišel z toho adrenalin. Jenže já osobně za tím od začátku do konce viděla jen bandu školáků, kteří si hrajou na drsné dospěláky a rvou se v těch svých rozbitých školách (které jim sotva kdy poskytly nějaké vzdělání) v podstatě pro nic. Tenhle pocit jsem ze sebe nemohla setřást jak u jedničky, tak u dvojky, a myslím, že je to ten hlavní důvod, proč si mě Vrány nikdy nezískaly. Přijde mi to až příliš absurdní - btw, kdo jim vůbec na konci udělil ty absolventské diplomy, na které je tam na konci záběr? Raději mám filmy a seriály, které jsou aspoň o něco bližší realitě (možná i proto se mi z delikventského prostředí víc líbil Gokusen). Malá lahůdka na konec - všimněte si, jak Oguri po finálním souboji vypadá s monokly na obou očích jako panda :D Musela jsem se tomu zasmát. ~(3,2★)~ ()
Reklama