Obsahy(1)
Redakce zpravodajství a publicistiky pro vás každý týden připravuje třicet minut strhujících reportáží. Příběhy štěstí, proher a objevů.
Jedno téma a několik reportáží, které ho překvapivě variují - velké věci, velké osudy, velké události. Tzv. pozitivní publicistika diváka nejen informuje, ale také potěší, někdy i pobaví a inspiruje. Velké příběhy ho mohou snad i dojmout. Přijďte se každé pondělí od 21:30 přesvědčit, že seriózní informace vědců, historiků a očitých svědků nejsou nudné.
Magazín Televizních novin Víkend se na obrazovkách poprvé objevil 18.3.2005 a postupem času ho diváci vynesli mezi nejsledovanější publicistické Víkend pořady v ČR. V první polovině roku 2007 ho průměrně sledovalo více než 1 330 000 diváků. V procentech to znamená, že Víkend si vybralo 48 % procent lidí mezi 15 až 54 lety, kteří měli v pondělí po 21. hodině puštěný televizor. V kategorii mladých diváků mezi 15 až 24 lety to bylo dokonce 58 %.
Nejčastější témata se týkají osudových momentů moderních lidských dějin, přírody, techniky, medicíny, sportu, ale také netradičního představování rozličných profesí, které reportér vyzkouší na vlastní kůži. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (161)
Z Víkendu se dá někdy dozvědět něco zajímavého, ale mnohdy jsou reportáže bez nápadu a nevím co by na nich mělo diváku zaujmout. Velká chyba je taky v moderátorech, často jsem se bál aby Dumbrovský nedostal infarkt. Fialová je nevýřečná blbka. A moderátor v terénu vypadá a mluví jako kuře. Tak co to je.. ()
Víkend obsahuje mnohdy zajímavé reportáže. Ovšem některé reportáže tvoří hlupáci, takže pokud jste do aktuální tématu alespoň trošku zasvěcení, tak budete velmi zklamaní. Nejenom, že se nic nedovíte, ale když budete mít štěstí, tak najdete i podstatné odchylky. Občas reportáž zaujme. Zejména v počátcích vysílání jsem to pravidelně sledoval. Slabé 3*. ()
Docela zajímavý pořad, který mnohdy přináší reportáže z hodně zajímavých míst, profesí, atd. O tom, že se tu člověk dozví řadu věcí není pochyb. Co mě ale občas vyloženě irituje, je hudba. Mám pocit, že tam jednoduše nemají žádného profi hudebního supervisora, protože se v každém dílu objevují ony velmi známé epické skladby (Arrival of the Birds, apod.). Ty skladby sice jsou skvělé, ale když to slyšíte v každém druhém díle, navíc ještě při reportáži o popelářích, začne to znít velice rychle směšně, až otravně. ()
Víkend jsem začal sledovat zhruba rok po začátku vysílání. Dříve mi to uteklo mrknutím oka. Dokonce jsem byl na sebe naštvaný, když jsem na nějaký díl zapomněl. Jeden čas jsem si ho i nahrával. Bohužel musím dodat, že v poslední době kvalita klesá. Během těch pěti reportáží jsou asi tři reklamy. Dřív bych byl ochoten se koukat třeba od jedenácti do půlnoci, ale poslední dobou jdu raději po druhé reklamě spát. Přesto je to pořád dobrý a občas nějaká reportáž dosáhne kvality prvních dílů. ()
To je nefalšovaný doklad toho, jak dokáže televize paušalizovat různá témata. Jak dokáže davu přiblížit zcela prostě i to nejsložitější téma. To je, jako když dáte Čtyřlístek do ruky neléčenému mentálovi a řeknete mu, že se tam dozví, jak funguje Lorentzův faktor ve vztahu k teorii relativity, jak funguje kontrakce délek, čím tvoříme dilatace času apod., jen proto, že právě Myšpulín dost často pracuje s Lorentzovo transformací, uzavřen ve své dílně a dělaje opět na nějakém převratném a dimenze lámajícím vynálezu… A to je právě hloupost. Příklad za všechny: Víkend o metalu. Prostě, něco tam nablejme, ať mají babičky u pletení radost. Kašleme na nějakou erudovanost, chceme lidi bavit. Baví to ale ještě? A baví to, když je to často taková amatérsky podaná nepravda? A nejde samozřejmě o ten metal, aby to nevyznělo, jakože jsem nějaký dotčený metalista, kterému šáhli na bebí, když o metalistech hovoří jako o nějaké entitě jednoducháčů, kteří by jinak strašně rádi byli normálními lidmi. Ne, to opravdu ne. Zkusmo jiná reportáž a jiná a další - a nejdeme mnoho redaktorského šlendriánu. Za vše mluví taková ta novácká snaha o dávku erudovanosti (resp. lidovosti) právě z úst obyčejných lidí nikoliv odborníků. Takže například v reportážích o známých (žijících - samozřejmě) lidech, nemluví jejich maséři, kolegové, přátelé nebo zkrátka někdo, kdo ty dotyčné aspoň jednou potkal, ani žádný uznávaný kritik nebo vyhlášený znalec na život a dílo, ale čistě jen nějací kluci a holky z ulice, kteří o sobě tvrdí(?), že jsou fanoušky. Prostě vzorek populace dle koláče sledovanosti... Děkuji, nechci. Nechci zírat na reportáž o nějaké filmové ikoně, která je složená z výpovědí nějakých juvenilních alfaznalců. Co potom, až bude reportáž o nějakém novém léku? Co si pak o tom mám myslet? Na druhou stranu, abych nebyl za nějakého zaslepeného morouse, některé sumarizace mě docela bavili. Chce to asi ničemu nerozumět a o nic nejevit zájem, pak takový magazín určitě obzory rozšíří, zaujme a pobaví. Je to pořád lepší, než seno v prdeli. ()
Reklama