Bird
Bird
Réžia:
Clint EastwoodScenár:
Joel OlianskyKamera:
Jack N. GreenHrajú:
Forest Whitaker, Diane Venora, Samuel E. Wright, Keith David, James Handy, Sam Robards, Bill Cobbs, Arlen Dean Snyder, John Witherspoon, Tony Todd (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Charlie „Bird“ Parker měl dar od boha. To, co on dokázal se saxofonem, svedl jen málokdo. I proto se ve čtyřicátých letech minulého století stal jedním z nejlepších jazzmanů v New Yorku. Pak ale přišel alkohol, drogy a strmý pád, který dokázala zastavit až láska milované Chan. Hlavní úloha ve vynikajícím hudebním životopisném dramatu od režiséra Clinta Eastwooda připadla čerstvému držiteli Oscara, charismatickému Forestu Whitakerovi... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (51)
Spoilery! Tak tohle se mému oblíbenému Clintíkovi hrubě nevyvedlo. Tento film neskutečně sráží do kolen jedna zásadní věc - stereotypnost. Film disponuje brutálně přestřelenou stopáží se zacykleným průběhem, který vás hned v druhém cyklu začne až do skončení filmu enormně nebavit. Tlustá opička zafuní na saxík, následují drogy, alkohol a příležitostný sexiík a vše je završeno 15 minutami litování. Tento scénář provází diváky po celou nepřátelskou stopáž. Opravdu hrubě mě nebavilo sledovat dvě a půl hodiny feťáckou ubrečenou opičku, kterak se plouží ulicemi předválečné Ameriky. Uznávám, že opička Whitaker se snažila a působila celou dobu věrohodně, ale to nic nemění na odporném zážitku z filmu. Věřím, že film docení pouze vyléčení a léčící se alkoholici, narkomané, muzikanti, gayové a šulini, Já nepatřím ani do jedné jmenované skupiny. K lepšímu hodnocení nepřihlédnu ani navzdory faktu, že tlustá opička zemřela ve stejný den, kdy se narodil nejúžasnější borec, který kdy kráčel po této planetě. Nechutně nudný film o člověku, který snad ani nestál za pozornost, natož za natočení filmu. ()
I když nejsem odborník na jazz a znám snad jen Louise Armstronga a Milese Davise, tak k jazzu určitý kladný vztah mám. Bird popisuje věrohodně pro mě doposud neznámý pochmurný příběh geniálního saxofonisty Charlieho Parkera. Forest Whitaker se s jeho postavou sžil naprosto dokonale. Skoro bych nepoznal, že na ten saxík nehraje on. Clintovi, jako režisérovi, ale musím vytknout, že zbytečně film natáhl a po necelé 3 hodiny se toho zas tak moc neděje. Kvůli té monotónnosti jsem se občas i zamotával do změny časových linií. Přitom příběh opravdu stojí za pozornost. Jen kdyby byl film trošku kratší a živější. ()
"Charles Christopher Parker, Jr. Preliminary diagnosis: Heart attack. Stocky, male, Negro approximately 65 years of age. - He was 34." Luxusní film. Parkerovy improvizace jsou dechberoucí, možná jim mohlo být dáno víc prostoru (spíš než jeho závislostem). Film působí vyváženým dojmem, což je vzhledem k délce obdivuhodné; komplexnější životopisný snímek jsem snad ještě neviděla. Nejvíc mi v paměti utkví scéna z židovské svatby. Poznámka k hudbě: původně měly být Parkerovy nahrávky kvůli jejich nedostatečné zvukové kvalitě znovu nahrány najatými hudebníky. Eastwood pak od Charlieho manželky Chan získal soubor záznamů, z nichž použil jen Parkerova sóla, ostatní party zařídila tehdejší jazzová elita (bohužel bez Dizzyho Gillespieho, který byl v té době na turné, takže "mužem s trubkou" byl Jon Faddis). ()
Reziser Clint Eastwood natocil len lahko nadpriemerny film o vybornom jazzmanovi, ktory mal vsetko /slava, moc, bohatstvo/, a potom nasledoval strmy pad smerom dole. V roli Jazzmana sa predstavil Forest Whitaker, ktory vie hrat. Nudnych pasazi je tu vsak pozehnane, a podpriemernych dialogov bohuzial tiez. Rezia je vsak na urovni - aj ked Eastwood v 80. rokoch 20. storocia vyhasol, a tocil len podpriemer az priemer v lepsom pripade. Co sa mi pacilo, a preco dam 4 hviezdy, su tieto 4 atributy : rezia, herecke vykony, fascinujuce realie USA 80. rokov no a samotny jazz, ktory mam doteraz velmi rad. 70 % ()
Clint Eastwood je velkým milovníkem jazzu a z filmu je to poznat. Dlouhá stopáž je přibližně z 1/3 složena z hudebních střípků všech známějších (i méně známých) nahrávek Charlieho "Yardbird" Parkera. Přesto se musí na úvod říct skutečnost, že film Bird není pěkný film - je to melancholický, depresivní popis posledních zhruba 10-ti let tohoto skvělého hudebníka a průkopníka bebopu. Čekal jsem nějaký postupný vývoj, ale hned úvodní scéna byla ledovou sprchou a v tomto duchu se film držel celou dobu. Chvílemi se ve filmu mihnou veselejší momenty (první takový moment je až po 80 minutách židovská svatba), ale drtivou většinu času vidíme jen trápení a bolest, což v této době u jazzových umělců nebylo nic neobvyklého. Kromě skvělého Foresta zaujal ještě Michael Zelniker v roli Reda Rodneyho (jehož život stál rovněž za hovno) a Diane Venora působila velmi zajímavým dojmem. PS: Údajně byl tento film natočen za 54 dní, což bych teda u žádného profesionálního filmu nečekal. PPS: Reálně 4*, já si tam jako milovník jazzové hudby přidávám jednu slzavou hvězdu navíc. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (10)
- Přezdívku „Yardbird“ získal Parker (Forest Whitaker) na začátku své kariéry a její zkrácená podoba „Bird“ mu pak zůstala až do konce života. Obě varianty se staly inspirací pro názvy různých jeho skladeb nebo alb jako například „Yardbird Suite“, „Ornitology“ či „Bird of Paradise“. Ohledně původu jeho přezdívky kolují dvě historky. První tvrdí, že prostě žil „volně jako pták“ („free as a bird“). Druhá popisuje příhodu, která se stala na turné, kdy při jízdě autem nešťastnou náhodou srazili kuře („yardbird“ je americký slangový výraz pro kuře). Prý tehdy donutil řidiče zastavit a mrtvé kuře si vzal s sebou domů, aby mu ho jeho domácí uvařila k večeři. (sator)
- Red Rodney (Michael Zelniker), rodným jménem Robert Roland Chudnick, působil jako filmový poradce. V hudební kariéře pokračoval s přestávkami, ovlivněnými užíváním drog, a nakonec přešel k post-bebopu. Jeho problémy s drogami přetrvávaly delší dobu a vyústily v jeho uvěznění v roce 1975 ve věku 48 let v Sandstone v Minnesotě. Během pobytu ve vězení poskytoval hudební výuku kytaristovi skupiny MC5 Waynu Kramerovi. V roce 1992 se objevil na albu „Charlie Watts Quartet - A Tribute to Charlie Parker with Strings“. O dva roky později zemřel ve věku 66 let na rakovinu plic. (sator)
- Zvukový inženýr digitálně a elektronicky izoloval sólové skladby ze starých nahrávek, které Clint Eastwood získal od vdovy po Charliem Parkerovi, Chan Parker. Na ně pak nahráli doprovodné skladby současní hudebníci, například Ray Brown, Ron Carter, Red Rodney, Barry Harris a Walter Davis Jr. Dizzy Gillespie byl zrovna na turné, a tak za Gillespieho zaskočil trumpetista Jon Faddis. (sator)
Reklama