Vtáčnik z Alcatrazu

Lancaster zde dokonce i hrál. Již tato informace by mohla stačit jako zdůvodnění plného počtu. Ale já přidám další, hrál zde velmi dobře, podařilo se mu proplout desetiletími své postavy, od mladého muže, až staršího pána. Navýsost příjemně zrežírované, žádné zbytečné kudrlinky, přesto místy dojemné a značně lidské. Po Lovci jelenů je tohle druhý nejsvižnější ubíhající film s na první pohled lehce děsivou stopáží. (09.12.2020)

Ako zabiť nekonečný čas vo väzení a zároveň sa ľudsky rehabilitovať"? Bob Stroud našiel recept počas prechádzky na väzenskom dvore za hustého lejaku. Čo je to rehabilitácia nám perfektne vysvetlí a stavte sa, že je to niečo iné, ako si myslia dozorcovia a vedenie. Dôležitou súčasťou jeho života boli ženy, mal značnú charizmu a výrazne mu dopomohli s prenášaním jeho myšlienok na verejnosť. Zároveň boli aj jeho prekliatím. Stroud dokázal spoza mreží pretvárať veci vonku a myslím to inak, ako to robia Černák a spol v súčasnosti. Frankenheimer vie, že sa môže spoľahnúť na trio Lancaster, Malden a Salavas a že mu stačí ich iba sledovať a dodať celku vďaka čb farbe oldschool nádych. (05.01.2017)

Možná první černobílý film, který jsem doopravdy vnímal, určitě první film vůbec, co mne ještě jako malého chlapce uvedl v úžas a probudil ve mne nadšení ve stříbrné plátno. Znovu jsem ho viděl až po nějakých deseti letech, a seděl jsem stejně koncernovaně jako tehdy. Brilantní řemeslnost filmu a silný příběh zajistily tomuto filmu nesmrtelnost - a jistě ne jen pro mne. (24.03.2008)

Správca väznice: "Pýtam sa vás ako odborníka, má tá jeho kniha aj vedeckú hodnotu, alebo sú to len kecy?" Doktor: "Je v nej vidieť presne 3584 hodín práce a odriekania. Nie je to len kniha, je to ojedinelé dielo v histórii literatúry. Ten chlap je najväčší génius na svete." Dialóg zhruba v tomto znení ma trochu sklamal. Téma je silná sama o sebe, netreba byť za každú cenu patetický. (04.03.2021)

,,Jenom jedno jsem se naučil, nemrhat časem." Tak tohle je cela vězně č. AZ 594 a v ní jistý pan Robert Stroud. Sám před celým světem, s vlastní nezapřetelnou povahu a také se svou vybudovanou vlastní neoficiální rehabilitací záslužnými počiny. Klobouk dolů! Totiž nejlépe klobouky dva, protože jeden stejně musím smeknout před filmovými tvůrci, ti rovněž mají zásluhu na tom, že mne PTÁČNIK po celý dlouhý čas naprosto přikoval k obrazovce. Ano, dokonce i podruhé, když jsem předem věděl, jak se příběh bude vyvíjet dál. Režisér Frankenheimer si tímhle postavil svou laťku hodně vysoko a skvěle zužitkoval své dosavadní zkušenosti z televizních inscenací na rozehrání komorního dramatu. Zvolit si (v době natočení ještě pořád aktuální) skutečný příběh obecně neznámého člověka s poutavým osudem, dokonale vykreslit psychologii nejednoduché postavy, postihnou příběhem oblast jistého vědeckého objevu (konkrétně v biologii), ještě se kriticky vyjádřit k společensky závažnému tématu, jakým je vězeňský systém... a všechno podat se silným myšlenkovým přesahem, například o tom, jak člověk přichází díky nařízení a omezení ze stran nadřízených o svou vlastní identitu, tak to je panečku FILM s velkým F! Burt Lancaster předvádějící v hlavní roli jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů je osobitou devizou navíc. Samozřejmě nechybí výborná černobílá kamera využívající temné prostředí vězeňských cel k vizuálním efektům se světlem a stínem, a občas i pěkné tematické detaily (přímý přenos vylíhnutí ptáčka). Dojmy, které ve mne snímek vyvolal, jsou silné a pestré, chvilkové deprese naštěstí vyvážila fascinace, radost a dobrodružství po poznání. Poznání duchaplných příběhů o tomto světě, o lidech z něj, i poznání lidské postaty. Celkový dojem: 100% (18.02.2020)