Hrubá síla

Jedna z několika skvělých noirovek režírovaných Julesem Dassinem, člověkem, který se kvůli svým názorům ocitl na Hollywoodském blacklistu (což později potkalo i představitele Dr. Walterse). Film je na svou dobu šokující násilnými scénami a také vykreslením šéfa věznice jako sadistického parchanta (dneska už je to ale normální jev). Narozdíl od ostatních komentářů jsem osobně flashbacky jednotlivých vězňů z cely R17 uvítal, bylo to malé a rychlé představení jejich "osudů" a rovněž to byl prostor pro trochu té ženskosti v podání krásných Ann Blyth, Yvonne de Carlo, Elly Raines a Anity Colby. Burt Lancaster se do role Joa skutečně hodil a Hume Cronyn mi svou rolí hodně připomenul Percyho ze Zelené Míle - s tím rozdílem, že Munsey nebyl taková srágora... (16.02.2013)

„Nikdo nikdy doopravdy neuteče...“  Z tvorby Julese Dassina jsem sice měl původně v plánu podívat se hlavně na jeho dva filmy z francouzské produkce 50. let, ale bylo mi doporučeno uživatelem Real Tom Hardy, abych začal nejdřív spíše Dassinovými staršími americkými noiry. Když jsem poté slyšel mistra Friedkina v jedném spotu pět chválu na tento film, definitivně jsem věděl, že není úniku a vůbec nelituji, že jsem také „neutekl“. Už jsem kdysi dávněji v některém komentáři napsal, že většina vězeňských filmů, které mi připadají ve své kategorii jako nejlepší, vznikla ještě v černobílé éře. Ta atmosféra vybudovaná černobílou kamerou mi tu připadá opět jedinečná a to nejen, když jí umocňuje padající déšť, vládnoucí tma či stíny z úsporného osvětlení. I když hlavního představitele Burta Lancastera beru jako legendu vězeňského filmu už jen díky Ptáčníkovi z Alcatrazu, tady se možná ještě zajímavějším tahounem pravidelně stával ústřední záporák, mladý cynický krutovládce v podání Hume Cronyna a celkově mě těšilo sledovat skvělé výkony pro mne většinou neznámých herců. Skvostně zrežírovaný proces a dvoustranný náhled do pozadí událostí ve věznici vrcholící pečlivě naplánovanou vzpourou s pokusem o útěk přechází až k nelítostně drsnému vyvrcholení, jaké bych od amerického filmu z roku 1947 úpřimně nečekal. Zdá se mi, že těch výjimek vybočujících ze standardu tvorby klasického Hollywoodu vzniklo tehdy celkem dost, jen mě trochu mrzí, že tu zase jde o žalostně zapadlý film. [85%] (26.11.2022)

Trvalo mi strašně dlouho než jsem se do tohoto filmu dostal, ale ten závěr mi to všechno vykompenzoval. Pravděpodobně nejlepší konec, jaký jsem u filmu noir viděl. Ke kladům tohoto filmu je ještě potřeba přičíst postavy - psychopatický kapitán Munsey, sympatický doktor a hlavní antihrdina Joe Collins, kterého hrál Burt Lancaster, jehož normálně příliš nemusím, ale v této roli se mi líbil. (02.07.2011)

Záver je na svoju dobu riadne akčný a drsný, ale inak ma ten príbeh veľmi nebral, i keď pravdou je, že to má veľa zaujímavých scén (napr. vražda spoluväzňa). Tie flashbacky sa mi páčili asi najviac, to boli čisté noirovky vtesnané do troch minút (najmä pasáž v kasíne je skvostná, škoda toho mdlého voice-overu). (04.06.2020)

Dassinův prison film je temný, vyzařuje beznadějí a budí sympatie k většině postav - vězňů, kteří tu nepůsobí jako žádní gauneři, nýbrž prostě chudáci, kterým jen osud nepřál. Z toho mála, co jsem si ještě přečetl, mě zaujala paralela s návratem vojáků z druhé světové do "okovů" systému a šedé kancelářské reality. (x) Drsná závěrečná revolta je legendární a ještě podtrhuje všeho všudy kvalitní noirový počin režiséra, kterého o pár let později pohřbil Výbor pro neamerickou činnost. (potěšila mě rolička calypso hvězdy Sira Lancelota (x)) (27.09.2019)