Domov šedých motýlů

Film s přídavky četných dochucovadel a aromat vytvořil poměrně plochý příběh, jehož hlavním úkolem bylo odvést divákovu pozornost od ústřední zápletky Juhaniho traumatu. To jsme se mohli dozvědět během deseti minut, jenže pak už by scenárista neměl o čem vyprávět. Takže raději uměle natahoval a natahoval, až vznikla tato nastavovaná kaše. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Zatím jsem viděl jen tolik severských filmů, že by se daly spočítat na prstech obou horních končetin, a všechny se mi zdají o několik procent lepší, než ty nejkvalitnější české výtvory na stejném pískovišti. Dramata fini/švédi očividně umějí a kamerové toulky se mi v jejich případě zdají tak vypilované, jako by šlo o ty nejlepší filmy artových režisérů. Domov šedých motýlů je velmi silné drama, které sice není úplně košer co se týče přesvědčivých a reálných scén, ale i tak si lze po jeho skončení říci to samé, co při závěru Magnolie: takové věci se dějí. Nejvíce jsem si paradoxně neoblíbil hlavního (anti?)hrdinu, ale jeho pečovatele, který mi velmi připomínal amerického herce Willema Dafoeho. S herectvím na tom nebyl nikdo z představitelů špatně, film jsem si jako milovník nezávislých dramat náležitě vychutnal, krásná hudba mne mile překvapila. Je zde několik extrémně silných momentů, stejně jako těch poklidnějších, kdy jdou dlouhé záběry ruku v ruce s nikam nespěchajícím dějem, ve kterém se (jako v životě) občas stane něco nepředvídatelného, co změní náš život. Tím spíše, když je celý děj situován do jakési mírnější varianty nápravného zařízení. Oba manžele za takové zvolení jejich životní cesty obdivuji, i když jsou jen filmoví. (30.09.2009)

Priadky morušové je potreba kŕmiť, inak zomrú, musíme sa o ne starať, pretože sú slepé a nevedia lietať, nedokážu sami prežiť, sú ako deti, či malé bábätká, potrebujú ľudí aby sa o nich postarali, potrebujú chrániť, lebo zomrú. -----,,Musíme to skúšať ďalej, musíme to skúšať ďalej, pretože jedine tak, jedine tak, sa stane z nemožného možné. Si chorý, ale budeš uzdravený, nebudeš však nikdy úplne zdravý, až kým nenecháš minulosť za sebou, pokiaľ sa jej budeš zubami nechtami neustále držať, bude sa ona ešte stále držať teba. Nemal by si život súdiť až tak prísne, svoj ani nikoho iného. Každý nový deň je novým začiatkom, nie inak. Nemal by si život premárniť, utápaním sa v horkosti a sebaklamu, porazení ľudia ráno nevstanú, uvedomujú si, že je po všetkom, že všetko prehrali, dôležité ja sa nevzdať a bojovať ďalej- každý deň, po celý svoj život!!! Našťastie je aj iný druh ľudí, tí, čo vždy prežijú, tých poraziť nejde, ty Juhane, ty prežiješ, naučíš sa letieť všetkému navzdory, si nemocný, ale budeš uzdravený, si nemocný, ale... "Krásny pôsobivý jemný film, ktorý pohladí dušu s nesmierne skvelým soundtrackom, ktorý môj dojem a zážitok z filmu dotiahol na výbornú. Film s podobnou tematikou: Výchovný tábor. (27.12.2009)

Tady se příměr ke švédskýmu Ondskan celkem nabízí, obzvlášť ze začátku to působí podobným stylem, ale nakonec je to spíš takový drama hledání sebe sama, tvoření vztahů na ostrově pro nenapravitelný teenagery a odkrývání drsný minulosti, která ale nakonec tak drsná neni. Nicméně je to rozhodně dobře natočený, ale na mě to nepůsobilo tak silně (04.02.2009)

"Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..." Na ostrově, kde sídlí "Domov černých motýlů" alternativní místo pro převýchovu těžce zvladatelných chlapců, se snaží mladý Juhani zapomenout na traumatizující zážitek z dětsví. Život v chlapecké komunitě a záblesky Juhaniho vzpomínek na rané dětství tvoří kostru příběhu nikterak originálního, ale velmi poutavě a napínavě vyprávěného. Režie: Dome Karukoski. Hudba: Panu Aaltio. (08.02.2009)