Ostrov vyvrženců
Tummien perhosten koti
The Home of Dark Butterflies
Réžia:
Dome KarukoskiKamera:
Pini HellstedtHudba:
Panu AaltioHrajú:
Niilo Syväoja, Tommi Korpela, Kristiina Halttu, Kati Outinen, Pertti Sveholm, Matleena Kuusniemi, Eero Milonoff, Marjut Maristo, Roope Karisto (viac)Obsahy(1)
Zapomeň na minulost, najdi svou budoucnost.
Hlavním hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Juhani, který je pronásledován traumatickými zážitky z dětství. Po šesti letech stěhování mezi pěstounskými rodinami skončil v chlapeckém dětském domově na malém ostrově. Celé místo se řídí striktními pravidly nelítostného ředitele Olavi Harjuly. Jedinými obyvateli ostrova je osm chlapců, ředitel se ženou a dvěma dcerami a hospodyně Tyyne. Tato izolovaná komunita představuje svět sám pro sebe.
Film Domov šedých motýlů staví diváka před mnoho zajímavých a tíživých otázek. Jak dlouho musí člověk platit za své chyby? Kdy může sám sobě odpustit a osvobodit se? A může vůbec?
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (166)
Domov šedých motýlů je film, který rozhodně nepatří k nudným večerům. On sám je totiž nudný, až až. Tento film nám ukazuje příběh, který se dá s přehledem odvyprávět během třiceti minut. Je příšerně zdlouhavý, bez šťávy. Hlavní pointa filmu, zasazená do flashbacku je roztahována přes celý děj a prokládá tak nudné pasáže, žití v domově. Mnohem zajímavější mi přišla milostná zápletka ženy ředitele s jedním z chlapců. Vzpomínky chlapce vyzněly, jako stéblo potápějícího scénáře, jakoby film chtěl něčím oslovit a šokovat, ale zároveň měl v kapse jen vypálené sirky. 60% 29.12. 2009 ()
Nezapůsobilo to na mne. Vcelku jednoduchý příběh je vyprávěn uměle složitě se spoustou po dlouhou dobu nesrozumitelných retrospektiv. Navíc mne žádná z postav nezaujala natolik, aby mne její osudy opravdu zajímaly, neřku-li, abych se o ni obával. Je to tak seversky chladné, až to na mne působilo dojmem, že vypravěči spíše jen propočítaně posunují figurkami, než že opravdu vyprávějí. ()
Zatím jsem viděl jen tolik severských filmů, že by se daly spočítat na prstech obou horních končetin, a všechny se mi zdají o několik procent lepší, než ty nejkvalitnější české výtvory na stejném pískovišti. Dramata fini/švédi očividně umějí a kamerové toulky se mi v jejich případě zdají tak vypilované, jako by šlo o ty nejlepší filmy artových režisérů. Domov šedých motýlů je velmi silné drama, které sice není úplně košer co se týče přesvědčivých a reálných scén, ale i tak si lze po jeho skončení říci to samé, co při závěru Magnolie: takové věci se dějí. Nejvíce jsem si paradoxně neoblíbil hlavního (anti?)hrdinu, ale jeho pečovatele, který mi velmi připomínal amerického herce Willema Dafoeho. S herectvím na tom nebyl nikdo z představitelů špatně, film jsem si jako milovník nezávislých dramat náležitě vychutnal, krásná hudba mne mile překvapila. Je zde několik extrémně silných momentů, stejně jako těch poklidnějších, kdy jdou dlouhé záběry ruku v ruce s nikam nespěchajícím dějem, ve kterém se (jako v životě) občas stane něco nepředvídatelného, co změní náš život. Tím spíše, když je celý děj situován do jakési mírnější varianty nápravného zařízení. Oba manžele za takové zvolení jejich životní cesty obdivuji, i když jsou jen filmoví. ()
Když někdo zemře, potom je jeden celý svět dočista ztracený. Výborný film, skvostná hudba, poměrně neotřelá kamera (ještě pořád je kam se vyvíjet!) a zajímaví herci. Celkově působivě zasazené do prostředí. Osobně mám z těchto až příliš do sebe zahloubaných jedinců strach, mají neprůhlednou skořápku. Místy mě fascinovala ta syrovost. - Na co myslíš? - Na tvoje kozy. ()
Šedo-motýlý kousek hodnotit lehkým nadprůměrem není rozhodně chyba. Nabídne nekoukané obsazení, nádhernou scenérii neznámého ostrova a poměrně chytlavý příběh. Za zmínku stojí i poměrně kvalitně "vykreslené" charakterý hlavních "grázlíků" a věčně hádavá mysl ústředního hrdiny. Nemůžu se však zbavit pocitu, že co do surovosti, drsnosti a přirozeně "krásné" krutosti pojící se s námětem, měl šedý motýl hodně daleko... ()
Reklama